Zato ve finále singlu už stolní tenista chvílemi zuřil. První let vzduchem ještě pálka přežila. Po porážce si na ní zchladil žáhu podruhé, „prkno“ popravil o hranu stolu. „Bohužel už poněkolikáté,“ připomněl Jan Janda, že podobné rituály už v minulosti absolvoval. Na otázku, jestli ale nehazarduje, když měl s pálkou ve třetí lize skvělou úspěšnost přes 80%, jen mávl rukou: „Ony jsou většinou všechny stejné. Objednají mi stejnou.“


Po turnaji následovala proměna: když zkušený hráč vyšel ze šatny, promlouval o přeborech se zcela chladnou hlavou. Na tváři už mu hrál úsměv. Pravda, po další porážce od Války trošku posmutnělý. „Překvapilo mě, že přišlo dost lidí, a také relativně příznivý los,“ pochvalovala si jihočeská ligová stálice z Pedagogu. „Po dlouhé době třeba přišel Pavel Böhm, jenž hraje v Rakousku, nebo Franta Truhlář,“ upozornil Jan Janda.

S trenérem

Právě 60etý Truhlář v roli trenéra před mnoha lety zasvětil Jandu do tajů celuloidového míčku. „Když jsem byl malý, často jsme spolu hráli. Hodně mi dal,“ přiznává Jan Janda.


Na Orlu se střetli po dlouholeté odmlce a „žák“ Janda si svého někdejšího učitele nedovolil podcenit. „Pořád hraje docela dobře. Vyřadil Petra Leštinu 3:2, to je dobrý výsledek,“ kýval uznale hlavou.


Sám však překvapení nepřipustil. „Cítil jsem trochu respekt a povinnost, že bych měl vyhrát, protože už je to přece jen starší pán. Moc sil mu nezbývalo, takže jsem vyhrál poměrně hladce,“ okomentoval Jan Janda semifinále přeboru.