Nešlo přehlédnout, že dvojnásobný vicemistr světa Jindřich Panský a jeho kamarád, trojnásobný mistr Evropy Milan Orlowski sklidili se svojí show velký úspěch.

Ještě v neděli hráli oba legionáři soutěžní zápas ve druhé bundeslize, únavu však na sobě nedali vůbec znát. Nejen svými kousky, ale i dobrou náladou brzy nakazili celý sál.

„Byl to nádherný zážitek, jaký se vám povede jednou za život,“ usmíval se Jan Beneš, ševětínský rodák a stolní tenista z Týna, jenž měl v exhibičním duelu tu čest poměřit síly s Milanem Orlowským.

A ve dvojici s Františkem Vachem, hráčem místního Biofermu, čelil legendám při úvodním deblu. „Tréma byla, to je jasné. Vždyť jsou to nějací hráči, osobnosti, jaké tady asi nebyly. A k tomu ta atmosféra,“ rozplýval se Jan Beneš.

Dvě stě diváků všech generací v nerovném souboji odměňovalo každý míček domácích hrdinů potleskem. „Franto, nebojte se jich!“ ozvalo se z davu. „Alespoň prase, Honzo,“ přál si jiný divák.

Slavní tabletennisté měli skoro neustále úsměv na rtech, diváky si získali. S publikem během show živě komunikovali, v nacvičených dialozích osvědčili komediální talent, navíc dokázali improvizovat: „Jak hrál dneska Baník s Brnem?“ ptal se Panský, když oba muži zrovna – světe, div se – u stolu hlavičkovali . . .

Bývalí reprezentanti se pořád udržují v dobré kondici. Zejména mladší Panský, ročník 1960, má energie na rozdávání! Zvládl bleskurychlé přeběhy přes stůl, stačil vybírat Orlowského smeče a mezi tím třeba ještě dělat hvězdy.

Rejstřík nacvičených kousků obsahuje tolik čísel, že program prakticky neměl hluchá místa. Hráči časem vyměnili pálku běžných rozměrů za obří nebo naopak miniaturní. Postupně vzali do rukou prkénko, paličku, hokejový puk, pánvičku nebo botu a se všemi předměty předvedli plynulé výměny. A když míček přece jen letěl mimo, dokázali si poradit: pohotově posunuli stůl tím správným směrem . . .

Když na to přišlo, vystačil si každý sám. Panský instaloval na druhou polovinu stolu stoličku, o kterou si pinkal jako o zeď. „Já si takhle zahraju líp – ona nekazí,“ vysvětloval naoko vážně Orlowskému.

Ten nejpodivnější zápas, jaký si fanoušek stolního tenisu dokáže představit, zakončil Jindřich Panský netradičně proměněným mečbolem: míček, který předtím zachytil do úst, vyplivl za síťku.

V pondělí večer ale v ševětínském sále vyhráli oba šoumeni. Svému sportu udělali skvělou reklamu.

Snad jen stůl mohli organizátoři přistavit lepší, stabilnější než Orion. „Ten je ale ve škole,“ prozradil v zákulisí jeden z pořadatelů. „Na lepších stolech jsme hráli i na plovárně. Odraz měl dobrý, akorát ty nohy nebyly profesionální,“ smál se Milan Orlowski.

Při hře na stole však slavná dvojice nedala rozpaky znát a vše obrátila v humor: „Raději si sedneme. Anebo lehneme. Ale opatrně!“ dohodli se.

„Lidi nás přijali dobře, akce splnila účel. Atmosféra byla super. Lidi seděli kolem stolu, byli blízko, mohli jsme s nimi navázat kontakt, a to je vždy lepší než v obrovské hale, kde musíme křičet a stejně nikdo neslyší, co říkáme. Bylo to perfektní,“ shrnul ševětínskou exhibici Jindřich Panský.
Druhý den už mistři bavili publikum v Teplicích.