Na okresní přebory rozhodně nepřišel jen zúčastnit se. Ve čtvrtfinále vyřadil o dvě generace mladšího Petra Leštinu, obhájce titulu, a jeho cestu turnajovým pavoukem ukončil až jeho někdejší „žák“ Jan Janda (Pedagog ČB).


Je možné, že se v sezoně objevíte ještě na některém z dalších turnajů, třeba ve velké ceně?
Ne. Už jen pomohu mladým klukům v divizi, aby se to vyhrálo a měli možnost postoupit do třetí ligy. To je můj úkol, mladé trénuji, a buď k tomu budou, nebo nebudou.


Ale na okresní přebory jste po letech přece jen zavítal a všechny tím překvapil . . .
Protože mladí mě vyhecovali. Říkali, že tu s nikým už nemůžu vyhrát. Tak jsem říkal: Pánové, já vám ještě ukážu!


Když jste ve čtvrtfinále vyřadil Petra Leštinu, svěřil se, že vás nikdy v životě neporazil. Je to pravda?
Hrál se strachem. On se mnou nechce hrát ani na tréninku. Přijde na trénink a řekne: S vámi hrát nebudu, na vás nemám.


Tušíte proč?
Umím hrát na leváky.


Povězte, jaký je váš recept?
Je prostý. Všichni to levákům „cpou“ do bekhendu, které mají neomylné. Bekhendem všechno sklopí. Je lepší, když mu dáte rovný topspin po lajně.


V semifinále stál proti vám Jan Janda. Věřil jste, že byste mohl dojít v turnaji ještě dál?
Ne, já už nemohl. Už jsem nechtěl hrát vůbec, ale vůči Jandovi mi to přišlo hloupé, abych nenastoupil a vypadalo to, že jsem se na to vykašlal.
Řada chyb už pramenila z únavy.
Už jsem byl v únavě, prostě jsem nemohl. Odehrál jsem to jenom proto, aby o mně neřekli, že jsem to vzdal.


Jaký byl váš tip na finále?
Válka letos Jandu na turajích už třikrát porazil. Proto si Janda hrozně přál Urbana. Ale nikde nebylo psáno, že ho nemůže porazit, protože až do finále hrál v pohodě, nezlobil se, nenadával. Myslel jsem si, že tentokrát by klidně mohl nad Válkou vyhrát.


Do rakouské soutěže už se nechystáte?
Ne. Tam jsem jim oznámil, že budu hrát do šedesáti. Letos mně bylo šedesát a už tam jezdit nebudu. Jezdí se vždycky navečer v zimě, kolikrát po sněhu, a to už není legrace. Nechci riskovat. Za šestnáct sezon jsem se do Rakouska najezdil víc než dost!


Doma jste byl vždycky věrný bývalé Škodovce?

Jenom Škodovce. Svého času jsme postupovali do druhé ligy: Ota Jindra, Kalinics, já, Horák – jeho kluci hráli hokej.


Když se Škodovkou, dnešním Sokolem České Budějovice, vybojujete postup z divize, uvidíme vás ještě v lize?
Už ne, ať ji hrají mladí.


A co tedy budete dělat?
Přece je trénovat, budu kluky pěkně prohánět! Vždyť jako trenér tam funguji celá léta. Janda, Matějka, Toman, Krlín, Vávra – ti všichni a ještě další tam prošli mýma rukama.


Kdo z těch mnoha stolních tenistů byl podle vás nejtalentovanější?

Míra Novák byl nejtalentovanější. Škoda, že tehdy neodešel hrát do Ostravy. Kdo ví, jestli by tu dneska ještě nebyl s námi. Bohužel. Jeho život vyhasl při autonehodě moc brzy. Je to asi osud.