Třináctkrát vyhrát nejprestižnější turnaj v regionu není nic jednoduchého. A to byl navíc Vávra nucen některé ročníky vynechat, když plnil své klubové povinnosti na angažmá v Německu.

Možná nejvíce se na vítězství nadřel před dvěma roky na Orlu, kde udolal tehdy mladičkého Filipa Korbela až v sedmi setech. „To bylo tenkrát mimořádně těsné. Hodně těžké to ale bylo také rok předtím v Prachaticích, kde jsem ve finále vyhrál s domácím Milanem Zaunmüllerem 4:2," vzpomíná.

Právě Zaunmüllera udolal ve finále i letos, když sice prohrával 1:2 na sety, přesto však dokázal průběh zápasu otočit (finále se tentokrát hrálo pouze na tři vítězné sety). „S Milanem jsem hrál finále přeboru již pošesté a musím přiznat, že tentokrát byl asi vítězství nejblíže," připouští.

Vývoj finálového zápasu byl jako na houpačce. „Dobře jsem začal a první set jsem vyhrál celkem bez problémů. Podobně jsem vstoupil i do druhého setu, vedl jsem 3:0, ale Milan trochu změnil rytmus hry a já jsem naopak začal zbytečně chvátat. Najednou to bylo 1:1 na sety a Milan vyhrál i třetí set. Prohrával jsem 1:2, ale povedlo se mi vyhrát vyrovnaný čtvrtý set a v pátém jsem mu utekl hned na začátku," popisuje Vávra průběh zápasu. Pátý set vyhrál 11:4 a celkově 3:2 na sety. „Asi jsem byl přece jen o něco hladovější po vítězství," míní. „Byl jsem o něco málo aktivnější a uhrál jsem si to sám."

Celkově ale vyzněl letošní přebor trochu rozpačitě. Přestože nebyla nutná žádná kvalifikace, nastoupilo jen pětadvacet hráčů a ve velké prachatické hale se trochu ztráceli. Nedorazila ani jedna žena, což se stalo v historii možná poprvé. „Atmosféra byla komorní. Třeba před třemi roky tady bylo jen na kvalifikaci pětatřicet hráčů a nejlepší čtyřiadvacítka potom hrála ve skupinách. Tehdy mi to přišlo jako skutečná kvalifikace na mistrovství republiky," připomíná rok 2012, kdy se v Prachaticích hrál přebor naposledy.

Pod Libínem tentokrát nechyběla absolutní špička, ale celkově zůstala účast hlavně kvantitativně silně za očekáváním. „Ze špičky chyběl jen Duspiva. Kvalita byla, ti nejlepší přijeli, ale chyběli hráči takového toho druhého sledu. A také nebyli diváci. Tomu také odpovídala atmosféra," posteskl si vítěz turnaje.

Vávra na cestě do finále neztratil ani set. „Trošku jsem počítal s tím, že s Milanem budu hrát finále," přikyvuje.

Zaunmüller narazil ve čtvrtfinále na Pavla Kortuse mladšího, se kterým na začátku ledna na Velké ceně Prachatic prohrál. „Myslel, jsem si, že pro Pavla bude těžké to zopakovat. Ten zápas jsem sledoval, Pavel hrál nátlakově, ale kazil závěrečné míče, což je s Milanem těžké, protože on vrátí opravdu hodně. Pokud na balon nejste ideálně postaveni, tak je složité ho prostřelit," všiml si.

Mistrovství republiky se koná už o tomto víkendu na Moravě v Hranicích a Vávra tam nebude jako krajský přeborník chybět. „V tomto termínu mám volno, takže povinnost velí, abych se vypravil. Určitě se šampionátu zúčastním," usměje se.

Z mistrovství republiky už si jednou přivezl bronzovou medaili z mixu, kterou vybojoval spolu s další Jihočeškou Dagmar Blaškovou. Tento počin považuje dokonce za svůj největší úspěch v kariéře. Letos si žádné nesplnitelné cíle nestaví. „Uvidíme, jestli budu hrát kvalifikaci, nebo se vejdu rovnou do hlavní soutěže. Až na jednu výjimku jsem pokaždé postoupil do hlavní soutěže. Strašně tam záleží na losu. Půjdu zápas od zápasu a poperu se o co nejlepší výsledek," slibuje a jeho slovům se dá na sto procent věřit.

Ani v jednačtyřiceti letech se Michal Vávra nechystá ani náhodou na konec kariéry. A to ke svému aktivnímu hraní normálně a poměrně tvrdě pracuje, trénuje mládež a zahájil už také funkcionářskou dráhu, když je sekretářem Jihočeského svaz stolního tenisu. „Ještě ty mladé budu prohánět," vzkazuje svým většinou výrazně mladším protivníkům. „Dokud to půjde, tak budu hrát. Fyzicky se cítím dobře a k tomu mohu přidat nějaké zkušenosti. Stolní tenis mě pořád moc baví," vyznává se ze své celoživotní lásky ke sportu s celuloidovým míčkem.