Asistoval u největšího pohárového úspěchu svého týmu, který se v hale Lokomotivy v Suchém Vrbném poprvé prosadil až do finále. Suchého zákroky vedení turnaje odměnilo cenou pro nejlepšího brankáře!

„V semifinále jsem měl práce víc než ve finále a řekl bych, že zápas se mi vydařil ještě o něco lépe,“ svěřil se Suchý. „Je fakt, že kluci velmi dobře bránili, a tím mi práci ulehčili. Co prošlo, snažil jsem se pochytat,“ usmíval se.

Ostatně smáli se i jeho spoluhráči, protože Tex–Color obsadil celkově druhé místo. „Hned první zápas s Poličkou jsme ve skupině prohráli, i když jsme docela dlouho drželi remízu, ale dostali jsme hloupý gól. Pak jsme se vyhecovali a další dva zápasy se Střed Klubem Plzeň a Orth Medem s přehledem vyhráli,“ dělil se o své dojmy brankář stříbrného celku, který si, proč to neříct, v domácím prostředí dělal naděje na vítěznou trofej.

Po postupu ze skupiny čekala na budějovický Tex – Color v semifinále ligová Jilemnice. „Dlouho jsme vedli 2:0 a mysleli si, že náskok uhlídáme. Soupeř však během půl minuty vyrovnal. Naštěstí Honza Sulek vstřelil vítězný gól na 3:2, takže jsme to finále vykopali a byli odhodláni udělat všechno, abychom se v něm pokusili vyhrát,“ líčil Richard Suchý bojovnou náladu v řadách Tex–Coloru.

I druhé měření sil s Poličkou vyznělo pro ligového favorita (3:1), který si sáhl na pohár po šestnácti letech, podruhé ve své historii. „Bohužel jsme dostali hned zkraje první půle dva góly ze standardek, po signálech, které v Poličce určitě nacvičují každý trénink. Tím nás trochu nalomili. Sice jsme se snažili, ale soupeř je tak zkušený, že si výhru pohlídal, zvýšil na 3:0 a my už jen snížili,“ krčil rameny Suchý, jenž skromně zapomněl přiznat, že nebýt jeho výtečných zákroků, tak bylo finále rozhodnuto daleko dřív. „Polička je ligový manšaft, a to bylo znát. Finále odehrála ještě mnohem lépe než první zápas. Přijeli, zprvu jako by se rozkoukávali, možná nás ve skupině i trochu podcenili, nebo se šetřili, ale postupně začali předvádět, co dokážou, a chvílemi to byla sálovka, na jakou se člověk dívá v televizi,“ s respektem se Suchý rozhovořil o kvalitách hráčů Poličky. Pohár pro vítěze se blýskal do dálky, pořadatelé zajistili trofej, která by byla ozdobou každé klubovny. Hráče Tex – Coloru možná napadlo, že v nejsilnějším složení by k němu měli blíže. „Já si myslím, že při velkém štěstí se dal uhrát i v této sestavě,“ namítl Suchý. „Hačka a Ždimera chyběli, ale i tenhle tým byl skvělý a druhé místo je zasloužené. Polička je zase právem první a všechno ostatní jsou už jenom spekulace,“ uvedla opora Tex–Coloru.

Bývalý Remal letos došel v poháru nejdál, když vůbec poprvé překonal brány semifinále. Vděčí za to i výhodě domácí haly. „Přišli nás na finále povzbudit bubeníci, to se hned hraje líp, a taky jsme zůstali ušetřeni cestování, těch stovek kilometrů, které jsme mnohdy na finálový turnaj poháru jezdili. Hala je krásná, hraje se tu skvěle, byl to hezký pocit,“ ocenil Richard Suchý prostředí na Lokomotivě v Suchém Vrbném, kde se mnohem častěji než sálovka hraje futsal.

Individuální ocenění Suchého potěšilo. „I když samozřejmě bych je raději vyměnil za ten velký pohár!“ ujistil. „Ale mám z toho dobrý pocit,“ tvářil se spokojeně gólman, jenž opustil fotbalové trávníky a návrat do velké branky nechystá. „Sálovku chytám za Tex – Color, futsal za FC 30, v obou týmech za áčko i béčko, takže od října do května mám chytání až až,“ tvrdí.

Futsal řadí na svém žebříčku oblíbenosti o něco výš než sálovku. Proč? Pravidla dávají brankářům více prostoru, Richard Suchý může ukázat širší rejstřík svých dovedností. „Gólman může víc hrát, může za půlku, smí vyhazovat dlouhé balony, takže kolikrát kluky výhozem najdu, a to mě baví. Ale ano, je to hodně podobné,“ uznává gólman, jenž podle svých slov má po účasti ve finále poháru s Tex – Colorem o motivaci do dalších let postaráno. „Chceme to určitě vyhrát! Přáli jsme si zvítězit už letos, protože s prvním místem je spojená účast v evropském poháru. Člověk by se mohl se sálovkou někam podívat, ale jak už jsem řekl, Polička si to letos zasloužila,“ konstatoval Richard Suchý, nejlepší brankář národního finále poháru v sálovce.