„Běhám, jezdím na kole,“ usmívá se. A plave. Ze světa specializovaných vytrvaleckých závodů se vydal mezi triatlonisty. Na skok? Na dlouho? Sám uvidí, jak mu to v této náročné sportovní disciplíně půjde. „Mám rád přírodu, okolí Vrbenských rybníků, Branišovského lesa, Dubičného. Zejména po okolí Budějovic běhám rád. Raději než ve městě.“
David Vaš je v pohybu každý den. Bez výjimky. Od pondělí do neděle. A v pondělí znovu.
„Třeba kolem Vrbenských rybníků je všude rovinka, šotolinová cesta, klídek, příroda.“ Pro Vaše je výklus v této lokalitě spíš odpočinkem než tréninkem. „Ranní meditace to je,“ pojmenoval přesně pocity, které mu pohyb v přírodě navozuje.
Ale i v ranních hodinách toho naběhá docela dost. „Obvykle kolem hodiny. O víkendu někdy třeba i víc.“ Tím ale, že se věnuje triatlonu, jen s běháním si v přípravě nevystačí. Trénink je náročný nejen fyzicky, ale také na časový objem, který během dne pohltí. „V úterý a ve čtvrtek chodíme se skupinou ráno na šestou hodinu do plaveckého bazénu, snažím se všechno kombinovat tak, aby to mělo hlavu a patu.“
S přechodem do triatlonové party souvisí i fakt, že vytrvalecké osobní Vašovy rekordy delší čas čekají na aktualizaci. „Je to opravdu dané tím, že prožívám první triatlonovou sezonu,“ přikyvuje. „Loni jsem byl ještě běžec. Překonat osobní rekordy ale už je těžké.“ Třeba i proto, že návraty do Afriky ztratily pravidelnost. „V Keni jsem polykal kilometry, naběhával jsem velké objemy, překonat osobák je pro mě teď těžší a dvojnásob to platí přímo z triatlonového tréninku.“
V Africe posbíral David Vaš stovky neopakovatelných zážitků. Prožil příběhy, které si v sobě ponese celý život. „Viděl jsem, jak tam lidi žijí, jaká je tam chudoba, uvědomil jsem si, že se tady opravdu máme hodně dobře a bezpečně. Tam se řeší úplně jiné věci.“ Jaké konkrétně? Takové, o kterých se naštěstí Evropanům ani nezdá. „Běžci tam nemají peníze. Vůbec je nemají. A nemají ani jinou příležitost si je vydělat. Jen tím, že běhají. Proto oni mají obrovskou motivaci. I já jako Evropan, když jsem mezi ně přijel, tak jsem se tam hodně motivoval, běhání mi tam ještě víc přirostlo k srdci.“
play_fill
David Vaš už nejezdí do Afriky tak často. Přesto kontakty s několika kamarády udržuje. „Přemýšlel jsem dokonce o tom, že bych jednoho pozval na svatbu,“ dokumentuje český David, že přátelství s africkým Davidem trvá i na téměř 9 000 kilometrů. Jen složité administrativní povinnosti, letenky a víza, znemožnily přílet Afričana na jihočeskou svatbu. Ale David Vaš se oženil i bez kamaráda. „Manželka za mnou přiběhla na trénink,“ popisuje docela úsměvnou historiku o tom, jak se s životní partnerkou seznámili. „Přiběhla na běžecký trénink.“ A později vyrazila s Vašem i do Afriky.
Atlet a světoběžník připravil v roce 2022 jeden ze závodů také doma. V Municích. Běh okolo Munického rybníka si prakticky okamžitě získal desítky příznivců. „Ta myšlenka vznikla, když jsem se do Munic v patnácti letech přestěhoval. S rodiči jsme si tam pořídili domeček. Já tam vlastně začal svoje první běžecké kroky.“ Takže trasu přímo okolo „Muňáku“ má v krvi. „To byla s kamarády naše nejčastější běžecká trasa,“ přikyvuje Vaš. Tehdy si vysnil, že by jednou, v budoucnu, rád uspořádal závod. Pro dospělé, pro děti… A teď, na podzim roku 2022, už má za sebou nultý ročník! „Je to moc hezká trať,“ shodli se účastníci a udělali tím řediteli závodu velikou radost. „Běží se okolo ZOO, prakticky tam není žádný provoz,“ popisuje. A kde vůbec našel motivaci pro to, aby se z něj stal hlavní pořadatel závodu? „Život plynul, běžecké kilometry taky, já si pak řekl, že by stálo za to závod okolo Muňáku uspořádat. Měl jsem skvělé zázemí naší skupiny, zejména mé ženy, která mi s organizací hodně pomohla.“ Slovo dalo slovo – a běželo se. Nultý ročník byl původně zamýšlený jako zkušební, ale povedl se tak, že už je jasné, že za rok bude další. Ostrý. První. „My závod nejdřív chtěli uspořádat jen pro naše tužší jádro týmu, ale pak jsme si řekli, že by stálo za to, abychom to rozšířili i dál. Pozvali jsme i další lidi a nultý ročník dopadl velmi dobře.“
Pořadatelé byli z účasti doslova nadšení. Zejména z dětí. „Dohromady jich startovalo devadesát,“ prohlíží si David Vaš velmi hustě zaplněnou startovní listinu.“Museli jsme i improvizovat,“ usmívá se. Jak? "Museli jsme vyrazit do Českých Budějovic." A proč? Aby každé dítě po doběhu do cíle dostalo alespoň malý dárek. „Jeli jsme pro medaile. My totiž takovou účast vůbec nečekali.“ A řediteli se hned v nultém ročníku podařilo odvrátit nepříjemný průšvih. „Kdyby dítě přiběhlo do cíle a nic by nedostalo, to jsme nechtěli. Pro každého nakonec byla medaile. Řešili jsme to na poslední chvíli, ale vyřešili jsme to,“ konstatuje spokojený ředitel běžeckého závodu Okolo Munického rybníka.
Na dětský závod navázala sedmdesátka běžců v rámci odpoledního bloku. „Původně jsme počítali s padesátkou, byli jsme účastí příjemně překvapení.“ Mnoho cenných zkušeností, které získali letos, využíjí organizátoři v čele s Davidem Vašem zase za rok. „Přidělený jsme od Jihočeského běžeckého poháru měli Pohár dětí a mládeže, za to jsme byli také moc rádi,“ připojil Vaš ještě jeden důležitý organizační úspěch.
