A to i když nyní přestoupil o kategorii výš – dříve závodil v kategorii do 78 kg, nyní byl suverénní i v kategorii do 85 kg. Evropským králem se stal po čtyřech letech, mezitím se ale stal dvakrát mistrem světa. „Loni jsem byl druhý, předtím třetí, také mě jednou diskvalifikovali,“ vzpomíná Mraček.

Ten si souboj s většími soupeři pochvaloval. „Bylo to pro mě něco jiného. Já mám sedmdesát šest kilo, ostatní byli o deset kilo těžší a větší, ale zato pomalejší. Právě to mi pomohlo, z rychlosti jsem těžil,“ míní kapitán seniorské reprezentace. Nejtěžší prý bylo samotné finále proti ruskému bojovníkovi.

„To byl dobrý souboj. Prý je to vítěz nějakého světového turnaje v kickboxu,“ potěšilo jej. Už od prvních sekund měl Jihočech navrch. „Od začátku jsem vedl na body, pak se to ale začalo přelejvat, kdy chvíli bodoval on, pak já,“ vybavuje si poslední střetnutí na turnaji. „Ale nakonec jsem ho utahal na fyzičku a přebodoval jej,“ dodává Mraček, jenž jako jediný z Čechů vyhrál tuto disciplínu.

Spolu s třeboňským Janem Klaškou, dalším Jihočechem Přemyslem Šestákem, Alešem Vyzrálem a Radkem Košátkem pak v týmových disciplínách vyboval další tři zlaté medaile. „Ze čtyř disciplín jsme tři vyhráli,“ chlubí se kapitán reprezentace. Na domácí scéně je nepřemožitelný, ve světě jej také těžko porážejí, přesto má z každého vítězství radost. „Každé vítězství těší. Dokud mi zdraví drží, chci závodit. Třeba budu mít těch titulů jednou deset,“ doufá Mraček.

A jaké si vytyčil nejlepší český taekwondista cíle v dalších měsících? „Ani nevím,“ odpovídá stručně. „Za rok se koná v Petrohradu mistrovství světa, kde budu obhajovat titul, to bude těžké,“ vzhlíží do krátké budoucnosti. Ještě předtím jej čeká domácí šampionát. A i tam bude obhajovat zlato. „Ten bude někdy v listopadu, chtěl bych získat devátý titul v řadě,“ uzavírá úspěšný sportovec.