"Žiju tu s manželkou Filipou, ona je Portugalka, máme dva kluky, pětiletého Benjamina a dvouletého Matiase. Pracuju v logistice, mám na starosti severní Evropu, kancelář mám v Lisabonu," popisuje Dominik, jaké cesty ho zavály na západ Evropy. "Volejbal jsem až do covidu hrával hodně, ale už jen plážový. Působil jsem v Anglii, dělal jsem trenéra, jezdím občas na kempy. Teď budu ve Valencii a pak na Mallorce pomáhat kamarádovi s beach kempem," dokumentuje, že vztah k volejbalu zdědil po tatínkovi Jaroslavu Peksovi.  "Táta mě brával na zápasy, pamatuju si, když Škodovka ještě hrávala ve staré sokolovně, pamatuju si hráče a lidi okolo, hlavně komentátora a jeho mikrofon se žlutým molitanem," přidává úsměvnou historku a zřejmě má na mysli legendárního hlasatele volejbalových zápasů Stanislava Völfla… "Taky si pamatuju přesun do tenkrát nové Sportovní haly. Později, když táta skončil ve Škodovce, tak mě brával na Meťák a na Sádky. Na tréninky i na zápasy." O zábavu měl malý Dominik postaráno, stačil mu k ní volejbalový míč. "Vždycky se našlo alespoň jedno další děcko, se kterým jsme se zabavili, když tátové hráli. Třeba v sokolovně měli za plentou gymnastické nářadí, tak tam jsme taky trávili čas. Tenkrát se ještě hrálo na ztráty, tak si vzpomínám, že to občas bylo dlouhé čekání."

Promarněný mečbol, proměněný mečbol a výbuch radosti. Jihostroj je ve finále extraligy
To musíte vidět. Na videu je ztracený mečbol, ale i radost v pátém setu. Nádhera

Dominik Peksa, přestože žije za hranicemi ČR, velmi pozorně sleduje českou nejvyšší volejbalovou soutěž. "Hlavně během play off," potvrzuje. "Je super vidět, jak se s cizinci zvedá úroveň ligy. Posledních pár let jsou zápasy hodně vyrovnané. Samozřejmě, že Jihostroj je srdcová záležitost. Jinak sleduju, jak se daří českým klukům v zahraničí a jako asi celý jihočeský volejbalový kraj moc fandím Komínovi mladšímu, který válí proti největším světovým klubům a hráčům," připomněl Marka Šotolu a jeho úspěšné působení nejprve ve Francii a teď v Německu. "Ještě se mi vybavila jedna věc, táta hodně podával estonským podáním, buď míč zatočil, nebo balon parádně plachtil. A z posledních let si pamatuju, že hrával s dlouhým rukávem," dokumentuje Dominik Peksa, že má opravdu vynikající paměť.