Podle žebříčku momentálně nejlepší jihočeská singlistka si loni zahrála semifinále v Mostaru a Valencii, čtvrtfinále v Bratislavě a Barceloně. Kromě těchto turnajů, dotovaných deseti tisíci dolary, bodovala také v Záhřebu (50 tisíc dolarů) a Rimini (75 tisíc). Jako členka rakouského UTC Wels za tři sezony nenašla přemožitelku v ligové soutěži.
Letos plánuje účast na turnajích s dotací od pětadvaceti tisíc výše, kde přibývají body rychleji. Pokud se vyšplhá do čtvrté stovky, může pomýšlet na kvalifikace Grand Slamu. Byl by to hezký dárek k listopadovým dvacetinám a především odměna za každodenní tréninkový dril - tři hodiny na kurtě, další dvě při práci na fyzičce. „Hlídám si také životosprávu, do níž patří pitný režim, vydatný spánek a podobné věci,“ doplňuje příjemná brunetka. „Ale dělám to ráda, nikdo mě nemusí k ničemu přemlouvat,“ nenachází žádná negativa na tenisové řeholi.
Blíží se maturita
Veronika tráví obvykle tři čtvrtě roku mimo domov. V jarních měsících se však osvobodila z turnajových povinností a pravidelnou přípravu v českobudějovickém Kondiku doplnila o hodiny a hodiny ve společnosti školních učebnic. Koncem května odmaturuje na soukromé obchodní akademii a začne bílému sportu znovu dávat sto procent svého času. „Celé studium jsem absolvovala podle individuálního plánu, do školy jsem chodila jen ke zkouškám,“ rekapituluje trochu šibalsky uplynulé období.
Bylo úspěšné, Jihočešku vzali bez přijímaček na Vysokou školu ekonomickou v Praze. „Podle počtu bodů, které přes léto nasbírám do žebříčku WTA, budu zvažovat, zda se zapíšu mezi studenty v Praze nebo akceptuji nabídku některé z amerických univerzit. Tam bych se převážně věnovala školnímu tenisu na úkor světové tour. Uvidíme, hlavně když vydrží zdraví, dosud jsem skrečovala snad jediný turnaj. Bude záležet i na taťkovi, který mi v roli manažera vybírá turnaje,“ usmívá se dcera bývalého ligového hokejisty Richarda Koláře.
Na svém otci, povoláním učiteli tělocviku a němčiny, je Veronika hodně závislá. „Taťka se mnou trénuje, se vším mi pomáhá. Bez něho a rodinného zázemí bych nedokázala nic. Přesto se postupně snažím o větší samostatnost, už jsem si vyzkoušela cestování bez doprovodu. Naštěstí ovládám angličtinu a úplně sama nikdy nejsem. Letadla, taxíky, hotely, tréninky v místě zápasů si domlouváme společně s tenisovými kamarádkami,“ vysvětluje vyznavačka bekhendového úderu jednoruč.
Slovenský trenér
Veronika Kolářová je komplexní hráčkou. Od prvních krůčků s tenisovou raketou pilovala techniku, kterou patřičně využívá. Dokáže reagovat na herní styl soupeřky i povrch kurtu. Se španělskými obranářkami na antuce hraje trpělivě od zadní čáry, rychlejší odrazy míčků zejména v halách využívá ke změnám rytmu a častému přecházení na síť. Na svém výkonnostním růstu průběžně pracuje v podmínkách tenisové akademie v Linci. Tam na ni dohlíží slovenský trenér Roman Hajdušík, jenž v minulosti připravoval Husárovou, Zrubákovou či Cibulkovou.
Volného času určitě Veronika nemá tolik, co většina stejně mladých slečen. Přesto se dokáže odreagovat. „Přes internet nebo v televizi sleduji sportovní události, hlavně fotbal a hokej. Držela jsem palce budějovickým hokejistům a bylo mi moc líto, že postup do finále play off nedotáhli. Ve fotbale je mým favoritem FC Barcelona. Měla jsem dokonce lístek na zápas Barcelony s anglickým Chelsea a vyčítám si, že jsem tam nešla,“ setřásá dřívější obavy ze stotisícového davu.
Ladislav Lhota
