Ani nemůže, protože by se vší pravděpodobností nestihl svou vlastní svatbu. „Mám tam přítelkyni, která si mě chce do měsíce vzít,“ usmívá se Tomáš Víšek – a zdá se, že není proti.

Po dočasném návratu do Evropy pomohl Frankenmarktu k záchraně ve třetí rakouské lize, skupině West. Stihl tři zápasy a po tom posledním, v němž zdolali TC Lenzing 5:4, se družstvo udrželo. Ze záchrany se radoval i velešínský hráč Petr Mráz.

Každý den si Víšek našel cestu na kurt i během svého pobytu v Českých Budějovicích. Proháněl kamarády, po letech si dokonce na Hluboké svátečně zahrál se svojí maminkou. V Budějovicích dělal sparring Vlaďce Uhlířové, jež patří na jihu Čech mezi desítku nejlepších sportovců. Však ji také Víšek velice uznává a nedá na ni dopustit. Zato o jihočeském tenise si myslí své: „Letos se ani nekonal krajský přebor, to je snad poprvé v historii! Už když jsem jezdil po turnajích, říkalo se, že náš kraj je nejslabší v republice. A teď se ještě zhoršil?“ kroutí hlavou.

Na neděli už má objednanou letenku na Nový Zéland, kam se těší. Proč? Za půl roku si tam udělal jako hráč a tenisový trenér tak dobré jméno, že dnes nemá o nabídky nouze.

Kromě toho, že trénuje, hrál dlouhodobou soutěž za Tauranga Lawn Club. „Tu jsme vyhráli, tady je to napsáno,“ říká Jihočech a jako důkaz při rozhovoru ukáže článek v deníku Bay of Plenty Times.

Dařilo se mu, a tak není divu, že o něj mají zájem v nejvyšší lize v Aucklandu. Oťukával ho i Hamilton, a tak Víšek má o čem přemýšlet. „Tam bych ale musel na zápasy létat,“ podotkne stále ještě hráč Hluboké nad Vltavou, jenž ve svých začátcích na Novém Zélandu dopoledne pracoval v kavárně a odpoledne na kurtu vyučoval tenis. Teprve když přibylo klientů, kavárnu opustil a vrhl své síly do trénování. Bylo mu ctí pomáhat trenérovi juniorů Marcelu Vosovi, jenž svého času v Davis Cupu reprezentoval Nizozemsko. „Naučil mě, že když chci trénováním vydělat peníze, musím podat výkon a lidem hodně pomoci,“ říká Tomáš Víšek. Sám vyučoval tenis jak mladé talentované závodní hráče, tak děti bez velkých ambicí, jejichž rodiče si Víška najali jako osobního trenéra.

Přesvědčili se, že jim má co dát. Jako mladíček se čtyři roky pohyboval po pražských kurtech, kde se potkával třeba s Ulihrachem, Fukárkem, dobře se zná s Martinem Dammem – ne náhodou stál u zrodu jeho centra na Hluboké.

„V Praze jsem se toho naučil nejvíc. Nebýt těch čtyř let, tak dnes není nic!“ podotýká Víšek, jenž svůj poslední turnaj v Čechách vyhrál podle svých slov v Karlových Varech – Wilson Cup 2005. „Od té doby už po českých turnajích nejezdím. Hraji rakouskou ligu a trénuju,“ vysvětluje.

I když se neprosadil mezi českou špičku, udělal si z tenisu příjemné živobytí. Po návratu na Nový Zéland má působit v tenisové škole. Má radost, když vidí, jak se jeho svěřenec zdokonaluje, stává se lepším tenistou. „Ashley Hargreavesová byla na Novém Zélandu desátá mezi hráčkami do deseti let. Trénoval jsem ji půl roku a najednou začala vyhrávat turnaje. Teď je nejlepší hráčkou do dvanácti let, velký talent,“ těší Tomáše Víška zřetelný pokrok. A hned v seznamu zakroužkuje další jméno, o němž možná v budoucnu uslyší nejen na Novém Zélandu – Heidi Stewartová (14).

Sportům na Novém Zélandu vládne ragby, tenisu zase 20letá rodačka ze Splitu Marina Erakovičová, momentáně číslo 49 na žebříčku WTA.

Ve Wimbledonu postoupila do 3. kola. „A víte, kdo ji trénuje? Přece Marcel Vos!“ usmívá se Víšek. „Doopravdy jsem měl velké štěstí, protože když si vezmu Marcela Vose, tak to byl hodně dobrý hráč a dnes je daviscupový trenér juniorů. A byl to první člověk, který si mě vzal k sobě, pak Jihoafričan Philip Mayer. Za tak krátkou dobu jsem se tam dostal mezi nejlepší trenéry i hráče!“ rekapituluje Jihočech deset měsíců v zemi, kde se zřejmě usadí.

Na Novém Zélandu získal řadu kontaktů. Dobré reference se zřejmě nesou od ucha k uchu rychle, protože dnes už Víšek ví, že až přiletí, nezůstane dlouho bez práce. Dokonce si může vybírat! Přes Rakousko se mu naskytla příležitost odejít do australské akademie Pata Cashe, ale Víšek pravděpodobně zůstane věrný Novému Zélandu, který ho svou krásou inspiruje při jeho koníčku – malování.

Z fotografií je zřejmé, že v oblasti, kde trénuje, se tenis dá hrát celoročně pod širým nebem. „Teď je tam největší zima – přes den osm stupňů, v noci teplota klesá k nule,“ informuje Jihočech. Počasí tudíž sportování venku přeje – pokud zrovna neprší. „Tenisové haly jsou jen v Hamiltonu a Aucklandu.“

Z povrchů mají na dvorcích jasnou převahu betony, antukových kurtů je minimum; to vysvětluje, proč je místní hvězdička Erakovičová výrazně lepší na tvrdém povrchu . . .

Už v tomto období se Tomáš Víšek s klidnou hlavou rozhoduje, ve kterém rakouském klubu odehraje další sezonu. „Příští rok bych se chtěl vrátit domů o něco dřív. I proto, že přítelkyně – možná už to bude manželka – v Čechách ještě nikdy nebyla,“ přemítá nahlas a ujišťuje, že tenisová sezona na N. Zélandu a v Rakousku se rozhodně nekryje, takže stihne absolvovat obě.

V lednu by se navíc rád zúčastnil kvalifikace Heineken Open, turnaje ATP, který je pro hráče přípravou před Australian Open.