Vojtěch Zach byl opět platným článkem budějovického týmu. Hrál skvěle. Výborně přihrával, bojoval v poli, dokázal i přesně a tvrdě zaútočit. Není divu, že po proměněném mečbolu zářil spokojeností. „Myslíte, že to bylo lehčí, než jsme očekávali?“ odpověděl na náš dotaz otázkou. „Já si to tedy rozhodně nemyslím.“

Obrana

První set byl vyrovnaný, dramatický. „My soupeře skvěle ubránili.“ Jihočeši odskočili o tři body a slavili v prvním setu výhru 25:20. Podle Zacha nebylo nic rozhodnuto ani ve druhém dějství. „Taky to došlo až do koncovky. Pořád jsme museli dávat pozor, aby Kladno třeba se štěstím nevyhrálo nějaký set, pak by se mu mohlo začít dařit.“ Naštěstí domácí nic takového nepřipustili. Ani náhodou. „Možná to divákům připadalo jednoduché, ale lehké to rozhodně nebylo.“

Rekord

řetí finálový zápas nabídl návštěvnický rekord. V hale se tísnilo 2350 fanoušků! „Lidi byli výborní,“ uznale pokyvoval Zach hlavou. „Tři roky co tu jsem, jsou tři tituly, trend v návštěvnosti se tu hodně zvedl i na základní část. A fanoušci jsou v play off ještě o dva nebo tři stupně lepší. Prostě fantazie. Nikde v republice v takovém počtu na volejbal nechodí, je to tady svátek, nádhera.“

Přímá úměra

Smečař, který s volejbalem začínal v Příbrami, potvrzuje, že s výkonem diváků roste i kvalita hry Jihostroje. V těchto dvou atributech se dá nalézt přímá úměra. Činnosti, které Jihočeši nezvládají v základní části, patří v play off k jejich chloubám. Třeba Bonini. V sezoně se trápil se servisem, teď soupeře nevídaně drtí. Zach také přidal na razanci. „Sám nad tím přemýšlím. Kdybych věděl, proč to tak je, řekl bych vám to. Na jednu stranu si říkám zaplaťpánbůh, na druhou stranu je škoda proher v Lize mistrů a v Českém poháru. Jsme zkušené mužstvo, máme průměr sedmadvacet let, v play off to zúročujeme.“ Podle spolehlivého smečaře Vojtěcha Zacha ale ve hře zase až tak velký rozdíl není. „Nehrajeme teď jinak, spíš prostě hrajeme play off.“

Pokud v pátek Jihostroj zvítězí, potřetí za sebou si hráči sáhnou na zlatý pohár pro nejlepší tým extraligy. Jenže pozor! Poslední krok bývá ze všech nejtěžší. „Je to tak,“ přizvukuje Zach. Důležitosti těchto dnů přizpůsobil i večerní program. Co jiného čekat od profesionála… Po utkání se usmíval, rozdával rozhovory, radost, ale že by si odskočil do restaurace na pivo? Zapomeňte. Ani náhodou. „Žádné pivo! O tom nemůže být vůbec řeč,“ málem se rozzlobil. „Možná, kdybychom prohrávali nula dva, dostali doma šišku, pak by jiné řešení nebylo, pivo by bylo jedinou záchranou. Ale teď? Opravdu ne.“

Jaký tedy byl večerní plán extraligového volejbalisty? „Jdeme domů. Zítra nás čeká úplně nejtěžší zápas. Vítězství by znamenalo obrovskou euforii.“ O titulu, třetím v řadě, raději z opatrnosti Jihočeši moc mluvit nechtěli. Není divu. Neříkej totiž ani u volejbalové sítě hop, dokud nepřeskočíš…

Myslí i na prohru?

Mysl každého volejbalisty, i hráče mistrovského Jihostroje, se alespoň dílčím způsobem musí zaobírat také případnou porážkou. „Prohra by sice nic ještě neznamenala, ale my teď máme velkou šanci, ta se musí využít.“ Vojtěch Zach si čtyřiadvacet hodin před čtvrtým finále připravil pohodový večer. Možná s internetem, možná s vyhřátou vanou… „Dám si nějaký ionťák, abych se trochu zregeneroval. Možná si nechám namasírovat nohy. A sednu si k televizi. U počítače možná mrknu na net, přečtu nějaký článek. Rozhodně to bude neaktivní večer, který by měl proběhnout v klidu a v pohodě.“

A teplá vana s pěnou a bublinkami? „Možná. Je to hezká věc. Atleti ale říkají, že zpomaluje. Spíš se chci udržet fyzicky i psychicky v pohodě. Prostě chci si užít hezký večer,“ projevuje se Zach jako pravý profesionál. I proto se volejbalisté Jihostroje dlouhodobě drží mezi úzkou českou špičkou.