Nacházíte se v přípravném období. Už vyhlížíte začátek halové sezony?
„Začne mi 7. ledna akademickým mistrovstvím republiky, a co zatím vím, 19. ledna jedu na závody do Lucemburska. Pak se to rozjede, koncem února mě čeká mistrovství republiky.


Jak po zranění snášíte zátěž?
Příprava zatím probíhá super! Jak koleno, tak kotník, s nímž jsem měl problémy a celé léto kvůli němu nezávodil, drží úplně perfektně.


O jaké zranění se jednalo?
Měl jsem zhmožděnou nártní kost. Stalo se mi to při posledním pokusu při odrazu na halovém mistrovství republiky. Jak jsem byl po nemoci, tělo asi bylo oslabené a vazy nevydržely. Nohu jsem ani neměl nateklou, ale nemohl jsem se prostě odrazit z nohy, a to je pro mne zásadní. Nemohl jsem trénovat. Říkali, že bude trvat dva tři měsíce, než budu v pořádku. Vyšlo to na tři měsíce, a když jsem 20. srpna konečně mohl začít, bylo po sezoně.


Jak daleko teď v tréninku skáčete?
Z plné rychlosti kolem 6,20 metru, což je hodně dobré. Ale v koridoru se moc dobře skákat nedá. Limituje mě délka i výška, protože se dotýkám stropu. Vlastně se jen odrazím a dopadnu, nemohu provést celý skok, protože bych se zabil. Proto chceme před Vánoci absolvovat nějaký trénink v Praze, abych si mohl pořádně zaskákat.


Vypadáte spokojeně. Zatím máte z přípravy dobré pocity?
Skáče to perfektně, a podle časů, které jsme měřili, jsem minimálně tam, kde loni. A odrazově, řekl bych, asi nejlépe, co jsem kdy byl. Příprava zatím vypadá perfektně, tak jsem zvědav, co z toho v zimě vyleze . . .


S jakými cíli půjdete do halové sezony?
Mistrovství republiky bych chtěl určitě vyhrát. Letos je limit pro mistrovství světa 810 cm, to je hodně daleko. Když vezmu béčkový limit na léto pro olympiádu, ten je o něco snazší – 805 cm. Ale dá se splnit i v hale, jen mě pak nesmí do konce kvalifikačního období nikdo přeskočit. Když někdo z Čech skočí lepší béčkový limit, stejně bych nejel.


Koho doma řadíte mezi největší konkurenty?
Dálkaři jsou tu dva – Roman Novotný a Štěpán Vágner. Oba mají skočeno k osmi nebo lehce přes osm metrů, takže oni dva budou asi největší konkurenti. Uvidíme, jak natrénují přes zimu.


A vaše maxima?
Venku 7,88 m a 7,83 v hale. Tak uvídíme, jak to vyjde. Podle toho, jak se cítím, tak na těch sedm osmdesát osm, sedm devadesát bych v hale určitě měl jít. Sezona bude delší, snad se mi na některých závodech limit povede splnit. Záleží na štěstí a zdraví, o tom jsem se přesvědčil na vlastní kůži. V roce 2006 jsem byl bez zranění a sezona mi vyšla skvěle. Po ní přišlo mistrovství republiky, před ním jsem onemocněl a při posledním pokusu se zranil. Nepočítal jsem s tím, že budu tři čtvrtě roku mimo. To těžko někdo ovlivní.


Byla to vaše nejdelší pauza?
Určitě jedna z nejdelších. Spolu s plastikou křížového vazu.


Rehabilitace po operaci kolena musela být zdlouhavější, nebo ne?
Jak se to vezme. Tehdy jsem měl jasně stanovena data, kdy co mohu začít dělat, a ono to přesně vycházelo. Tady mě nebolelo nic, jen když jsem se chtěl odrazit, ale trénovat jsem nemohl. To na tom bylo nejhorší. Cítíte se v pořádku, nic vám není, tak popoběhnete nebo se odrazíte a ucítíte to. A víte – tak ještě týden klidu. Když si člověk říká, že to bude dobré, tak to po týdnu zkusí – a v noze zase píchne. A jak to člověk pokouší, tak to pořád oddaluje a oddaluje. Takže to bylo hodně nepříjemné.