Nyní v posledním utkání se středočeským týmem jej ze sestavy vyřadilo zranění a předčasně tak musel odejít palubovky. Už v pondělí by chtěl ale opět začít trénovat.

V pondělní předehrávce jste doma padli po vyrovnaném boji s nadšeně hrajícím Kladnem. Čím vás přehráli?
Já bych řekl, že obranou v poli a servisem, který měli jasně lepší. Ale dostali jsme se s nimi do dvou koncovek, kde nám trochu chybělo i štěstí.
Kdybychom jednu uhráli, mohlo to být jinak.

Byla pro vás repríza loňského finále extraligy také soubojem dvou nejlepších univerzálů české nejvyšší soutěže nebo statistiky nesledujete?
Abych se přiznal, moc to nesleduju. Mamka sice viděla upoutávku v televizi, tak mi to říkala, já na to ale ani tak moc nedám. Důležitější je to, jak hraje celý tým. Jednotlivec sám nic neuhraje, soustředíme se na to, abychom hráli jako tým. Pak to přijde.

Takže vás ani nezajímá, že jste největším bijcem nad českými sítěmi?
Moc to nesleduju. Lidi mi to občas říkají, ale není to moc důležité. Abych pravdu řekl, občas se na statistiky kouknu, ale spíš na ty pozápasové.

Loni, když jste hrál v Ostravě, jste ale při vašem zranění litoval, že už nestihnete na první příčky v bodování zaútočit. Určitě to nemá pro vás váhu?

Jistě je to pro každého hráče impuls, když se může podívat a zjistit, kolik mu chybí na toho prvního. Ale díky angažmá v Ostravě pro mě tyto statistiky nemají váhu. Všichni víme, že když hráč je zdravý celou sezonu, má šanci umístit se na dobrým místě. Pokud zdraví sloužit nebude, může dělat co chce, ale budou mu zápasy a body v tabulce chybět. Je to výhodně pro hráče, kteří budou zdraví.

Vraťme se zpět k prohře s Kladnem. Vy jste musel ve třetím setu ze hřiště odejít, co bylo příčinou?
Na začátku setu po pár výměnách jsem ucítil bolest na žebrech. Smečoval jsem po lajně a najednou mě v tom píchlo. Zkusil jsem ještě čtyři pět balonů hrát, ale nešlo to. Prý mám krevní výron mezižeberního svalu.

Na jak dlouho vás zranění vyřadí ze hry?
Byl jsem u doktora Scheichla a jeho ženy. Nemůžu nic, mám do neděle nařízen absolutní klid.

Takže od pondělí už budete trenéru Petru Bromovi opět plně k dispozici?
To se uvidí v pondělí. Chodím na lasery a rehabilitaci, uvidíme, jak to bude odeznívat. Tohle se prý ale nehojí moc dobře, já ale doufám, že v pondělí už budu moci nastoupit do tréninku.

Vzhledem ke zranění jste určitě přivítal pauzu v extraligovém kolotoči. Příští zápas odehrajete až příští čtvrtek ve Zlíně…
Určitě je to v tuto chvíli výhoda, že mám čas se dát dohromady. K tomu samozřejmě budeme vše směřovat, abycho mohl do Zlína odjet.

Už na začátku sezony jste měl problémy s ramenem, byl jste čerstvě po operaci. S tím problém není?
Rameno bylo prvního června operované, to už je dlouho. Občas ho cítím, když ho zatížím, ale je to lepší. Při zápasech už o tom nevím,v ničem mě už neomezuje.

Jak jste zatím spokojen se svými výkony v Jihostroji?
Po návratu z Ostravy jsem spokojen. Jen mě trochu mrzí, že zatím asi nepodáváme takové výsledky, na které máme. To se ale, myslím, časem spraví. Vypilujeme chyby, které děláme a bude to dobré. Ale myslím, že v posledních třech utkáních jsme ukázali, že jsme na tom nějakým způsobem zapracovali. A doufáme, že to stoupá a že to půjde tímto směrem dál. Jinak se sebou jsem zatím spokojen, až na ty výsledky. Mohly by být lepší, ale na druhou stranu je liga tak vyrovnaná, že i Kladno nebo Ostrava prohrají u horších mančaftů. Letos je to tak vyrovnané, že prohraje klidně každý s každým.

Čekal jste, že se vám bude takto dařit?
Těžká otázka. Vracel jsem se po roce, lidi čekali, jak na tom budu. A já doufám, že jsem je nezklamal. Doufám, že ještě týmu se bude dařit a bude to v pohodě. Protože důležité je play–off, nyní se také musíme soustředit na Ligu mistrů. Ale až ve vyřazovacích bojích o titul se zjístí, na co tým má nebo nemá. Určitě jsem rád, že se mi v této individuální činnosti daří, samozřejmě je dobře, když mohu přispět dobrým výkonem k vítězství.

A co spolupráce se slovenským nahrávačem Michalem Sládečkem? Jak ta klape?
S Čičem (přezdívka Sládečka – pozn.redakce) jsem hrál už dva roky předtím, spolupráce a komunikace není problém. Nějakým způsobem jsme na sebe zvyklí. A za ten rok se hráči rapidně nezmění, v tom neni problém.

V zápasech vás využívá poměrně často, to vám jistě vůbec nevadí?
Pro každého smečaře nebo univerzála je dobré, když je co nejvíce využívaný, protože čím víc dostane, tím více si věří. Čičo mi dává dost těžké nahrávky a na tom, když se mi podaří, se zvedne seběvědomí a do dalšího těžkého balonu to dost pomáhá.

Už za pár dní startuje Liga mistrů, třešnička na dortu, na kterou se všichni, a nejen hráči, hodně těší. Už máte v hlavách boje s evropskými giganty?

Určitě se všichni těšíme, bude to nový impuls, možnost se ukázat. I když víme, že ty mančafty jsou ohromně silné, ale zkusíme se poprat. Bude to zpestření a přijde snad hodně fanoušků, kteří nás podpoří a vybičují nás k lepším výkonům.

Myslíte si, že by vás třeba parádní výkony v mistrovské soutěži mohly nakopnout do dalších zápasů v extralize? Že by vám
zvedly trochu sebevědomí?

V Lize mistrů jsou všichni nahecovaní více, ví totiž, proti komu hrají. Ví, že ti světoví hráči už se proti nim postavit nemusí. Všichni hrají uvolněně, i ten výkon vypadá lépe. Ale na druhou stranu vypadá lépe, protože se hraje proti lepšímu mančaftu. Pak přijde liga, mančaft je horší a sport vypadá méně kvalitně. My musíme k tomu potvrdit roli favorita, kdežto v Lize mistrů jsou oni favorité a my nemáme tak svázané ruce. Ale uvidíme, třeba se po tom rozjedeme.