Světový šampionát roku 2019 se vám povedl?
Mistrovství světa v Plovdivu se nám vydařilo pravděpodobně přesně tak, jak jsme očekávali, a sice skvěle.

Kdo za váš oddíl závodil?
Za náš oddíl startovaly dvě juniorky, mladší (14-15 let) Veronika Rožboudová, starší (16-17 let) Anežka Čurdová a seniorka Eliška Máchová. V technických sestavách naše děvčata až příliš brzy potkala favorizované Korejky a proti těm se jen velmi těžko vyhrává. Dá se předpokládat, že na vítězství máte šanci jen tehdy, když Korejka udělá hrubou a viditelnou chybu, což se nestává. V boji to už tak jednoznačné není a tak si Anežka již po druhé vybojovala první místo a mistrovský titul v kategorii do 64 kilogramů a Veronika druhé místo a titul vicemistryně v kategorii do 46 kilogramů.

Byly i v týmu?
Společně byly velmi platnými členkami juniorského týmu a ve speciálních technikách vyskákaly spolu s dalšími třemi dívkami z jiných českých klubů rovněž titul a zlatou medaili.

Bilance je tedy úspěšná?
Celkově si pak český národní tým v konkurenci čtyřiaosmdesáti zemí dovezl pod vedením šéftrenéra Jana Mračka třetí místo za zisk dvanácti zlatých, osmi stříbrných a pěti bronzových medailí. První byla Korea a druhé Rusko.

Sledoval jste jistě pozorně celý průběh šampionátu. Bylo něco, co vás překvapilo?
Byl jsem na šampionátu přítomen jako rozhodčí a tudíž jsem měl mnoho práce jinde a neměl tak velkou šanci sledovat, jak si naše děvčata počínají. Nicméně právě u speciálních technik jsem byl členem sboru rozhodčích, díky tomu jsem měl vše z první ruky. Anežka skočila nominační techniku, a zajistila tak celému týmu další postup. Je to už ostřílená závodnice, která má na kontě už tři evropské a dva světové tituly. Pak úspěšně skákaly tři dívky z jiných klubů a přišla řada na Veroniku, jejíž techniku, kop ve výskoku s otočkou ze zadní nohy na desku ve výšce dvou metrů všichni právem považují za nejtěžší. To, co mne a myslím i celou přihlížející halu překvapilo, bylo, že se toho se svou subtilní postavou zhostila s takovou lehkostí a samozřejmostí, že všem spadla brada. Ostatní týmy, které před tím minimálně jednou chybovaly a něco „nedaly“, se v tu chvíli nerady rozloučily s vidinou zlata. I i Korejky, na které měla řada teprve přijít.

Jak pořadatelé zvládli organizaci tak velkého turnaje?
Organizace byla klasicky na hekticko-zmatečné úrovni. Vzhledem k tomu, že se šampionát poprvé konal ve formátu všech věkových skupin společně, dříve to bylo rozděleno a jeden rok soutěžili junioři a veteráni a druhý rok senioři, tak časový plán nebyl tomu uzpůsoben. My, zkušení a zvyklí z národních soutěží, které jsou tradičně na velmi vysoké organizační úrovni, jsme od prvního dne věděli, že se takové množství disciplín a kategorií nedá stihnout na sedmi původně připravených zápasištích. Tajně jsme doufali, že se s tím něco udělá. Na štěstí se tak třetí den soutěže stalo a přidaly se dva další ringy, čímž se program začal potkávat s plánem a nakonec vše dopadlo dobře.

Jaké máte další plány?
Blíží se nám vrchol sezony, a tak se nyní připravujeme na některé menší podzimní soutěže, abychom poladili formu a v listopadu na vrchol sezony. Tím bude mistrovství České republiky. Letos bude obzvlášť významné, neboť se bude rozhodovat i o nominaci žáků a žákyň na mistrovství Evropy 2020, které se bude konat v Praze. Je to po osmnácti letech, kdy se tato vrcholná evropská soutěž koná v České republice, tehdy v roce 2002 to bylo právě u nás v Třeboni.