Fotbalový trenér Tomáš Maruška končí v Dynamu Č. Budějovice, jeho novým zaměstnavatelem bude klub ve Velkém Meziříčí. Vedoucí sportovních tříd tuto informaci Deníku potvrdil. „Od příští sezony budu fotbalově působit v jiném klubu,“ odpověděl na přímý dotaz.

Je tedy pravda, že po sezoně v SK Dynamo končíte? Vaše rozhodnutí už je definitivní?
Rád bych se v budoucnu do klubu opět vrátil, a proto mě slovo „končím“ hodně děsí. Otázkou však je, zda o mě bude klub ještě stát, protože s touto myšlenkou změny jsem přišel já. Je ale pravda, že měním působiště.

Jaké k tomu máte důvody? Co vás přivedlo až ke změně působiště?
Posledních několik měsíců cítím, že potřebuji změnu. Částečně cítím únavu, protože jsem se snažil tomu dát opravdu vše. Sedm dní v týdnu čtyřiadvacet hodin jsem pracoval za klub . To ale k fotbalu patří, že? To je jasná věc. Hlavním důvodem však je, že můj cíl je trénovat seniorskou kategorii a postupem času třeba i na té nejvyšší úrovni. Proto posun k seniorské kategorii, a ještě s novou funkcí, beru jako výzvu a krok kupředu. Jsem si však naprosto vědom, že mě nečeká nic jednoduchého, naopak, bude to ještě náročnější.

Chystáte se na doplnění vašeho dalšího fotbalového vzdělání, nebyl by v Dynamu na pozici u mládeže pro tento krok větší klid?
To je spíš obráceně. Právě během nového angažmá bych rád ještě studoval aplikovanou sportovní psychologii, to bych v současném běhu určitě nemohl.

Kolik let jste, jako hráč nebo jako trenér mládeže, v Dynamu působil? Na které roky vzpomínáte nejraději?
Je mi třicet a dá se říct, že jsem v Dynamu nepřetržitě od šesti let, kdy mě maminka přivedla na tréninky. Od té doby jsem jako hráč prošel veškeré kategorie přípravek, žáků, dorostu i mužů.

Mládeži jste se věnoval už v průběhu aktivní kariéry?

Už jako hráč jsem pomáhal s trénováním mládeže. Musím říct, že na každý rok vzpomínám opravdu velmi rád. Za celou dobu nebylo období, kdy bych řekl, tady mě to nebaví. Navíc si velmi vážím nabídky pana Kotrby, který mi po vystudování vysoké školy pedagogického oboru tělesné výchovy a informatiky nabídl můj nynější post vedoucího sportovních tříd. Hodně lidí mi říkalo, že jsem jako hráč nedostal příležitost prosadit se v A týmu…

…co jim odpovídáte?
…říkám, že právě zde, v menším klubu založeném na odchovancích dostane šanci každý, který si ji zaslouží. I já ji dostal. Hráč však musí mít také štěstí a určité konkrétní morální vlastnosti.

To nebyl váš případ?
Já bojoval o šanci v A týmu jako útočník v době, kdy tady byli například Tomáš Klinka, to je naprosto stejně dispozičně vybavený hráč, David Lafata, který byl taky mladý s výborným výběrem místa a hrou hlavou ve vápně, což dokazuje ještě dnes jako nejlepší střelec ligy, Karel Vácha, Ladislav Fujdiar a další.

Slušná konkurence…
…v té době bylo hodně útočníků na dva volné posty v sestavě, možná, kdyby se někdo dlouhodobě zranil, ale to je to kdyby, které ve fotbale znamená štěstí.

Mluvil jste i o konkrétních morálních vlastnostech?
Chyběla mi zdravá drzost. Byl jsem moc hodnej. Dnes to vím. To zase dnes nemají ti mladí, kteří všichni chtějí do ligy hned zítra, ale já tvrdím, že hned do ligy z dorostu může jen opravdová fotbalová hvězda a těch je v dorostenecké lize velmi málo. Každý si to musí vypracovat obětavou a dlouhou prací i třeba na hostování ve druhé lize a postupně je třeba se na první ligu připravit. To dnes mladí neví, nebo nechtějí vědět a cítí se hned všichni uraženi.

Jak budete vzpomínat na práci s mládeží na jihu Čech?
Velmi rád. Ta práce mě hrozně bavila a třeba se k ní zase vrátím. Člověk nemá nikdy říkat nikdy. Sám jsem nesnášel, když doma říkali: „Vy jste vyrostli, to to uteklo“. Nyní mám tříletého syna a uteklo to opravdu rychle. A stejně rychle to utíká při práci s mládeží.

Souhlasíte, že trénink s malými fotbalisty je během na dlouhou trať?
Změnu nezaznamenáte hned, ale je vidět až o něco později. Pevně věřím, že práce po mně bude vidět ještě několik let. Jednu obrovskou nevýhodu to však má.

Jakou?
Tato práce je hrozně podceňována veřejností i přímo rodiči. Každý vidí jen negativní věci, nebo je snad vidět chce, a vidí jen svého syna bez ostatních okolností. Nikdo nevidí obrovskou dřinu, kterou všichni trenéři odvádějí, neskutečné možnosti a podmínky, které naši hráči v klubu mají.

Víte, kdo vás ve funkci vedoucího sportovních tříd nahradí?
Určité varianty tu jsou, ale nechci předbíhat a navíc to asi ani není v mé kompetenci sdělovat. Určitě to však bude člověk velmi fundovaný, protože vedení klubu má o mládež stále velkým zájem.

Odcházíte do Velkého Meziříčí. Na jakou pozici?
Budu tam působit jako sportovní ředitel klubu a trenér A týmu.

Měl jste na pracovním stole i jiné fotbalové nabídky?
Loni v zimní přípravě a také letos, když se rozkřiklo, že bych měl v Dynamu skončit, jsem několik nabídek dostal. Za některé jsem velmi rád a mrzí mě, že jsem je musel odmítnout. Dokonce jsem dostal nabídku práce mimo fotbal, která je především právě ze studijního a manažerského hlediska velmi zajímavá. Je obdobou MBA (Master of Business Administration – vysokoškolský postgraduální studijní program).

Co vás v novém působišti čeká? Nevyužijete úzké kontakty a nevezmete si s sebou do V. Meziříčí nějakého fotbalistu z jihu Čech?
Hlavní náplní bude vedení daného mužstva. Mým úkolem také bude metodicky nastartovat chod mládeže s přechodem do seniorské kategorie. Kontakty využívat nebudu. Jednak by nebylo slušné přetahovat hráče a také proto, že mým úkolem bude pracovat především s místními fotbalisty. O to bude určitě můj úkol složitější, ale člověk se nesmí bát.

Do konce června ještě budete pracovat v českobudějovickém Dynamu, s rodinou ale bydlíte ve Veselí nad Lužnicí, do Velkého Meziříčí odcházíte všichni?
S rodinou zůstáváme ve Veselí nad Lužicí. Počítám s tím, že budu dojíždět. Pokud bude třeba, k dispozici budu mít byt.