Procestoval celou ČR.

Profesí voják nakonec zůstal v Táboře.

A líbí se mu tam.

Je mu 87 let, přesto má velkolepé plány. „Chci se dál věnovat triatlonu,“ potvrdil v rozhovoru pro Deník.

„Chci dál závodit, alespoň do devadesáti let.“

Proč vám učaroval ze všech sportů nejvíc právě triatlon? Proč jste si ho vybral?

Patnáct let jsem dělal moderní trojboj. To byly střelba, plavání, běh. Vyměnil jsem pistoli za kolo. A vlastně hned jak vznikl triatlon, tak od té doby se mu věnuju.

Triatlon se v ČR začal prosazovat v osmdesátých letech, od té doby závodíte?

Úplně od začátků triatlonu. Jsem členem sportovního klubu E.ON Triathlon Tábor, který reprezentuji dlouho. Už to pomalu bude čtyřicet let.

Stále aktivně? Stále vyrážíte na závody?

Samozřejmě. Závodím za táborský klub jako veterán.

Vy se sportu věnujete mnohem déle. Celý život?

Ano. Dál dělám přednášky, už jsem jich udělal přes dvě stě. Nejsem jenom sportovec, ale pro sport jsem získal stovky lidí. Sportuju vlastně už odmala.

Sportoval jste také v dobách vaší vojenské kariéry?

Přesně tak. Jako voják jsem běžel k útvaru, zatímco moji kamarádi se ptali na recepci, kde je dobrá desítka, mysleli tu tekutou, já měl s sebou sportovní boty a plavky a ptal jsem se také po desítce, ale běžecké.

Jak hodnotíte letošní ukončenou triatlonovou sezonu? Který závod se vám povedl?

Letos jsem získal obrovský úspěch v Sudoměřickém triatlonu. Byl to můj pětadvacátý, takže jubilejní závod.

Myslím, že za čtenáře Deníku vám můžeme ještě dodatečně předat gratulaci, o čem jste právě po tomto konkrétním závodě přemýšlel?

Když jsem stál na stupních vítězů, vyhlašovala se kategorie nad osmdesát let, ostatní tam už samozřejmě nebyli, měl jsem velikánský aplaus, myslel jsem na ten opravdu obrovský úspěch.

Jaké máte aktuální plány? Ještě se postavíte na start?

Chtěl bych pokračovat.

Dál se budete věnovat aktivně triatlonům? Uvidí vás fanoušci na startu?

Dokud to půjde, tak ano. Pořád mě triatlon úžasně baví. Je třeba sportovat. Chtěl bych provozovat sport na výkonnostní úrovni.

To je jaká?

Chtěl bych se účastnit závodů. Nechci se jenom jít proběhnout za humna.

Láká vás atmosféra triatlonových závodů?

Rád bych stále závodil. Alespoň do devadesáti let. Samozřejmě, že je základní předpoklad dobré zdraví.

Vraťme se ještě jednou přímo k triatlonu. Čím si vás právě tento sport získal? Je to třeba také tím, že se závody často konají v krásné přírodě?

To je právě na triatlonu krásné. Třeba ten zmiňovaný Sudoměřický triatlon. Tam je rybník, který se přeplavává. Jsou tam dvě kategorie. Ten větší mám za sebou desetkrát, teď už jako veterán závodím na kratších trasách. Plavu sto dvacet metrů, ale nadoraz.

Jdete do každého nového závodu opravdu naplno? V každém ze sebe vydáte všechny síly?

Přesně tak. Jinak to nejde. Jako krauler v rybníku trochu bloudím. Nejsou tam pochopitelně čáry jako v bazénu. Pak jsou v Sudoměřicích schody, po kterých se vyběhne na kolo do depa. Na závěr triatlonu je tříkilometrový běh.

V 87 letech zvládnete tříkilometrový běh, to si zaslouží veliké uznání. Jsou závěry triatlonových závodů pro vás hodně náročné?

Jsou. Teď už běhám s trekingovými holemi. Ty my pomáhají na moji nemoc, která je spojená s uchem a mozkem. Mám také nalomený prst, když běžím z kopce, tak padám, hole jsou pro můj běh velmi výhodné.

Co byste vzkázal vašim kolegům, kteří jsou v triatlonových závodech třeba i o tři generace mladší?

Předávám jim, co jsem se naučil. Na přednáškách mluvím o sportu a jeho vlivu na člověka, povídám o psychické a fyzické zátěži. Na závodech mladým předávám ceny. Když jim na stupních vítězů podávám, co vyhráli, říkám jim, aby ve sportu pokračovali. Snažím se věnovat nejen sportovním událostem na Táborsku, ale i společenským. Takže ať hlavně ti mladí jsou aktivní a sportují.