Argentinský univerzál Diego Bonini zde před dvěma lety jako první Jihoameričan oblékl dres Jihostroje. Většinu sezony nebyl až tak přesvědčivý, v play off ale ukázal, že vedení českobudějovického klubu udělalo velmi dobrý nákup.

Velkou měrou přispěl ke třetímu titulu Jihočechů v řadě. Zanechal zde dobrý dojem, a tak i letos sáhli Budějovičtí po jižanské krvi.
Přivedli dalšího Argentince, tentokrát ale dvoumetrového smečaře Maxima Torcellu. Shodou náhod odehrál třicetiletý sympaťák s Boninim loňskou sezonu na Mallorce.

Ten předal svému nástupci v dresu Jihostroje jen dobré reference, i proto Torcello kývl na nabídku roční smlouvy a bude letos usilovat o mistrovský titul se Sládečkem, Sukubou, Čajanem a spol.

Jak se vám zatím líbí v Čechách a hlavně jihočeské metropoli?
Jsem velmi spokojený. Zatím jsem neměl moc času se podívat do centra a do okolí Budějovic. Po mém příletu jsme byli týden v Krkonoších na soustředění a nyní pokračujeme s přípravou na sezonu tady v Budějovicích, tak snad později bude více prostoru na poznávání. Zatím jsem byl jen v okolí mého bydliště.
Přijal vás mančaft bez problémů?
Družstvo mě přijalo moc pěkně. Myslím si, že tým máme dobrý.
Jak funguje souhra s nahrávači?
Zatím jsme moc nahrávku netrénovali a po jednom turnaji ještě není čas na to dělat nějaké závěry. S Michalem Sládečkem si ale rozumíme výborně, bavíme se o hře a doufám, že se nám bude dařit i na hřišti.
Co říkáte na týdenní pobyt v horách a tréninky pod vedením kouče Petra Broma?
Soustředění i tréninky tady jsou kvalitní, plní svůj účel. Já jsem spokojený s tím, jak družstvo pracuje. Neměl jsem zatím moc času poznat kluky po volejbalové stránce, protože s míči jsme zatím moc netrénovali. Ale jdeme ve správných kolejích.
Jsou tréninkové jednotky náročné?
Byl jsem zvyklý na větší objem v tréninku, kdy jsme třeba makali dvě a půl hodiny v kuse. Ale když děláme nyní fyzičku, je hodina a půl dostačující. Stihneme toho dost.
Jak se vám líbila antuka, na které jste v Dřevěnici absolvoval svůj první turnaj v životě?
Myšlenka, že se setká celá česká volejbalová špička, se mi líbí, prostředí na turnaji bylo moc hezké. Jen nevím, zda je dost profesionální hrát třeba tři čtyři utkání denně, riziko úrazu je hodně velké. Problémy jsem s tímto povrchem ale moc neměl.
Chybí vám zde po těch dvou týdnech v nové zemi něco?
Naším národním zvykem je pít „mate“. Je to nápoj podobný čaji, jen není z čajovníku, ale z různých bylin. A to tady zatím nemohu sehnat.