Ve startovním poli byli amatéři i profesionálové. Společně se na závod všichni těšili, i když respekt ve tvářích některých z nich se nedal přehlédnout.

Organizátoři připravili řadu zajímavých atraktivních míst, některá z nich byla pro cyklisty docela záludná. Třeba podjezd, během něhož nemělo být vidět ani na metr. „Opravdu jsem chvilku neviděl vůbec nic,“ přiznal vítěz delšího závodu Ondřej Bambula (CT Budvar Tábor). „Byla tam tma, mokré kameny, opravdu docela velký adrenalin.“

Zatímco se profesionálové a amatéři prali s tratí, v prostoru startu už se rozdávaly první medaile. Ve vloženém dětském závodě byla nejmladší vítězkou Eliška Machová. „Bylo to doblý a jelo se mi dobže,“ uvedla vítězka zřejmě při svém prvním životním kontaktu s novináři.

Rychlost

Tempo v úvodu závodu bylo velmi rychlé. „Vražedné,“ oddechoval v cíli Piloušek junior (Xterra Hluboká), který byl na kratší trati třetí. Závodníci se prali sami se sebou a také s místy rozbahněnou tratí, do které totiž těsně před startem vydatně zapršelo. „Bylo to nejtěžší ze všech čtyř ročníků,“ shodli se pamětníci. Déšť ustal deset minut před startem. „Počasí bylo na objednávku,“ smáli se organizátoři.

Martin Polák z týmu Galaxy prolétl cílem a spěchal za občerstvením. „Trať byla skvělá, technicky náročná. Jel jsem s Ondrou Bambulou a Pavlem Michalem, oni závodili na delší trati, já jel kratší, v cíli jsem jim řekl ahoj, jdu na pivo,“ zářil a dodal: „Závodilo se mi skvěle, nohy jely jako písty sovětské lokomotivy.“ A vítěz? I Ondřej Bambula si liboval. „Rozjelo se to hned při prvním podjezdu na blátivém úseku, vyjeli jsme na kopec, byli jsme tři, tempo bylo rychlé, ale ne vraždené. Jelo se v pohodě.“