Česká republika byla dějištěm MS v kanoistickém maratonu pro rok 2008. „Bylo šťastné rozhodnutí přidělit šampionát Týnu,“ nechal se slyšet předseda Českého svazu kanoistů Jaroslav Pollert, který držel palce českým barvám. Společně s manželkou si užil i báječnou atmosféru, která panovala při závodě C1 junioři. V něm totiž vyhrál domácí borec Jan Luňáček. A Týn byl na nohou. „Velmi jsme si to užívali. V jedné chvíli jsme měli obavy, při přeběhu byl budoucí juniorský mistr světa ohrožen,“ všiml si Pollert kolize. „Soupeř ho nepatrně srazil, ale Honza má naštěstí přeběhy rychlé, ztrátu naprosto skvěle dohnal.“

Upravená trať

Trasa v Týně byla speciálně upravena tak, aby diváci byli neustále vtaženi do děje. MS sledoval i dvojnásobný olympijský vítěz Martin Doktor. „Maratonce obdivuju. Jet v takovém počasí takovou dálku, to bych nezvládl.“ Doktor největší úspěchy své kariéry nasbíral na krátkých tratích. „Kluci jsou na to připraveni, natrénováni, všem držím palce, aby dorazili do cíle zdraví.“ Specifikou kanoistického maratonu jsou přeběhy po břehu. Ty by si Martin Doktor určitě nezamiloval. „Než bych utřel loď, nandal kryt na pádlo, než bych si vyčistil boty, a nazul si je, tak by mi asi všichni ujeli,“ uvedl s milým úsměvem.

Velkou radost domácím fanouškům udělal zkušený Tomáš Ježek. Prohrál sice boj o zlato se Španělem Merchanem, který v Týně obhájil titul mistra světa, ale stříbro mu na stupních vítězů moc slušelo. „V závěru už jsem na Španěla neměl, byl rychlejší,“ připustil muž, který sbíral na břehu řadu „stříbrných“ gratulací. Bronz si pochvalovala i Anička Adamová. „Zkazila jsem start, to psychicky rozhodí. Všichni mě ale týden ujišťovali, že na to mám, tak jsem si to říkala taky. A vyšlo to. Stálo to ale dost sil. Maďarka nechtěla tahat, dávala mi lopaty,“ popisovala. Mírný vítr vůbec nevnímala. „Jen jsem se bála, že kdybychom do cíle dojížděly třeba v pěti, tak mi proběhlo hlavou, že protivítr moc nemusím. Ale dojela jsem sama, takže krása.“ Počasí se v průběhu tří dnů docela vyřádilo. Teploty se nad deset stupňů moc nevyšplhaly, v neděli tu a tam dokonce zapršelo. Adamová přesto slavila bronz.

Organizace

Šampionát odstartoval už v pátek večer velkolepým slavnostním zahájením. Jeho režisérem byl Jiří Kobera. „Organizační tým pracoval dva roky. Právě zahájení jsme se trochu obávali, tam se dá nejvíc zkazit.“ Týnští ale nepokazili vůbec nic. Naopak. „Měli slavnostní úvod opravdu moc pěkně připravený,“ rozplývali se čelní představitelé světové, evropské i české kanoistické federace v čele s prezidentem ICF Ulrichem Feldhofem. „Dokonce se diskutovalo o tom, zda bychom uspořádali mistrovství Evropy v příštím roce. Bylo nám to nabídnuto. Teď si ale všichni musí odpočinout, dvě tak velké akce rok po sobě pořádat nechceme,“ vysvětlil spokojený ředitel závodu MS a předseda KK Jiskra Týn nad Vltavou Jaroslav Luňáček.

Otec natáčel

Právě on měl velkou radost z výkonu svého syna Jana, který si v juniorech na C1 dojel pro zlato a titul mistra světa. „Napálil jsem závod, co to šlo, dostal jsem se s českým kolegou do špičky. Byli tam s námi dva Madaři. Snažil jsem se šetřit síly, jet na vlně. Postupně všichni odpadali, odpadali, až jsem zbyl sám,“ usmíval se muž, který dostal do varu týnské publikum. Mezi gratulanty byl i olympijský vítěz Martin Doktor. „Zaměřil se na maraton, dobře na to natrénoval, gratuluju mu. Potěžkal jsem si medaili, je pěkná.“ A jak si závod užil Honzův otec Jaroslav? „Vůbec,“ svěřil se po infarktovém průběhu maratonu v kategorii C1 junioři. „Jezdil jsem autem od obrátky k obrátce, chvílemi jsem křičel, chvílemi jsem všechno natáčel na svoji osobní kameru, abych to měl pro historii schované.“