Před letošní sezonou mladý Jihočech vylétl z rodinného hnízda, přesídlil do Hodonína a jezdí za HT Group Racing team manažera Františka Brumly. Kaplický šestý závod našeho šampionátu provázela nepřízeň počasí a vytrvalý déšť udělal z Blanské kotliny bahenní lázeň. „Bylo to ale pro všechny stejné. Nějak se s tím člověk musí srovnat,“ nedělal si těžkou hlavu z náročných podmínek.
Účast ve třídě MX1 byla tentokrát slabší. Kvalifikaci absolvovalo třiadvacet jezdců. „V Kaplici je hodně náročná trať, možná nejtěžší u nás. Bývá tady vždycky méně lidí. Tři velké skoky ji dělají také dost nebezpečnou. Možná se sem někdo i bojí jezdit. Špička ale dorazila a závod svou kvalitu měl,“ je přesvědčen.
Kovářovou specialitou v Blanské kotlině je proskakovák se čtyřmi vrcholy, který jako jediný z celého startovního pole skáče najednou. „V blátě to skákat nešlo. V kvalifikaci to ještě šlo, ale v závodě už ne. Na to jsem se neodvážil,“ přiznává. „Také ostatní skoky byly náročnější. Hůře se trefovaly koleje. Ale bylo to pro všechny stejné a každý se s tím musel vypořádat po svém,“ zdůrazní.
Kovářovi v Kaplici jen těsně unikla prestižní pole position, když ho v samotném závěru kvalifikace předstihl Filip Neugebauer. „Nejsou za to sice žádné body, ale mrzelo mě to. Vyhrát kvalifikaci je prestižní záležitost. Měl jsem náskok tři čtvrtě vteřiny na druhého a už jsem věřil, že to vydrží. Dokonce jsem čekal u monitoru, jestli zůstanu první. V posledním kole ale Filip Neugebauer můj čas přeskočil,“ posteskne si.
V první jízdě hůř odstartoval, dokázal se však prokousat dopředu a cílem projel jako třetí. „Start nebyl ideální, ale nějak jsem se promotal dopředu. Dlouho jsem jezdil čtvrtý, od dvacáté minuty jsem však začal mít problémy s motorkou,“ vysvětluje. Přesto se dokázal dostat před Slováka Tomáše Šimka. „On má problémy skákat velké skoky. Neskáče je, což byla moje výhoda, a dokázal jsem se mu přiblížit, předjet a udělat si docela náskok. Třetí místo jsem uhájil a byl jsem za něj rád,“ ujistí. „Dostat se v našem mistrovství na bednu je hrozně tvrdá práce.“
Ve druhé jízdě dokázal třetí místo zopakovat a v konečném účtování to znamenalo dokonce stříbrnou pozici. „Rád bych se jednou prosadil až na tu jedničku. Martin Michek, to je ale prostě doktor. Na něj zatím nemám,“ uznává. „Ale budu makat, abych se mu dokázal co nejvíce přiblížit,“ vzkazuje dalšímu Jihočechovi, který v posledních letech suverénně vládne českému motokrosu.
V průběžné klasifikaci našeho mistrovství je dva závody před koncem osmý bez nějakých větších šancí na výrazný posun dopředu. „Jsem třetí na Slovensku, kde bych měl toto umístění udržet. Ve zbytku sezony bych se chtěl hlavně prosadit v jednotlivých závodech,“ říká ke zbytku sezony.
V té další bude jezdit také za HT Group. „Mám smlouvu ještě na další dva roky. Jsem týmu strašně vděčný, že mi dal možnost věnovat se motokrosu prakticky profesionálně. A také za trpělivost, protože tahle sezona se nevyvíjí podle našich představ. V té příští plánujeme tvrdě trénovat a co nejvíce se přiblížit číslu jedna,“ usměje se.
