Radka Valíková vybojovala na mistrovství světa, které se konalo v Augsburgu, stříbro. Za vítěznou Australankou zaostala jen o devět setin vteřiny.
Studentka Gymnázia olympijských nadějí v Č. Budějovicích nastoupila do disciplíny sprint, navíc usedla do singlkánoe. „Loni tato kategorie měla neoficiální premiéru v Sortu ve Španělsku, letos se poprvé jelo oficiálně.“
Ve Španělsku vyhrála, v Německu byla druhá. „Devět setin je sice málo, ale ve sportu je to celkem dost,“ vrací se k minimálnímu rozestupu mezi zlatem a stříbrem. „Říkám si, kdybych zabrala víc, tak to mohlo vyjít na titul, ale Australanka zajela nejrychlejší kolo už v kvalifikaci, zlato jí přísluší právem,“ uznává Valíková sportovně. Lawrencová napodobila úspěchy své sestry, která vybojovala stříbro na OH v Pekingu. „Mají to v rodině,“ usmívala se spokojená sjezdařka.
Závod mistrovství světa organizátoři situovali do mnohokrát prověřeného kanálu v Augsburgu, který byl součástí mnichovských LOH už v roce 1972. „Je to nejstarší umělá slalomová dráha, která byla vystavěna právě pro olympiádu v Mnichově,“ dokumentuje studentka GON, že všechny informace velice pečlivě shromažďuje v hlavě.
Před osmi roky se v Augsburgu radovala z titulu mistryně světa ve slalomu před bouřícím německým publikem Štěpánka Hilgertová. Kulisa slalomářského šampionátu byla neopakovatelná.
Podobnou zkušenost si z Ledového kanálu přivezla i Radka Valíková. „V sobotu pršelo, lidí kolem trati bylo poskrovnu, ale v neděli přišla spousta fanoušků. Na finále dorazilo strašně moc Němců, vytvořili skvělou atmosféru, byl to nezapomenutelný zážitek,“ hodnotí pardubická závodnice, kterou studia zavála na český jih. „Bylo to asi jedno z nejlepších mistrovství světa, které jsem kdy zažila.“
Voda v Eiskanalu vyhovuje slalomářům, pro sjezdaře byla poněkud záludná. Při porovnávání vodních terénů nepatří augsburgský mezi nejtěžší na světě. „Nejtěžší není, ale složitý je, protože voda byla ožralá,“ popisuje Valíková a jedním dechem vysvětluje. „Hodně pulzovala, špatně se zabíralo, musel jste si pečlivě hlídat pádlo, abyste se nepropadl do vody. Vytvářely se bubláky.“
Kanál nedaleko Mnichova je postaven do zatáčky. I s tím sjezdaři měli problémy. Hlavně dámy v kategorii C1. „Někdo pádluje nalevo, někdo napravo, pro holky je těžké se s tratí porvat.“ Dámy logicky nedisponují takovou silou jako pánové. „Po závodech mě bolí i kolena, protože se v lodi klečí. Jsme slabší než kluci, jezdíme víc technicky, ale na singlu to je pro mě větší adrenalin než na kajaku.“
Radka Valíková přestoupila z Pardubic na GON s vidinou tréninku rychlostní kanoistiky. „Jenomže parťačka Zuzka Šerá se mi zranila, byla na operaci s ramenem, tak jsem se vrátila ke sjezdu.“ A udělala dobře. „Byl to šťastný krok,“ přikyvovala v okamžiku, kdy přebírala maturitní vysvědčení. „Přišla jsem do Budějovic ve třetím ročníku, podmínky ke sportování jsou v Gymnáziu olympijských nadějí výborné, jinak bych tu nebyla.“ Valíková plnila individuální studijní plán. „Snažila jsem se hodně. Dřela jsem ve škole i ve sportu, nakonec mám vyznamenání, takže všechno je dobré.“
Radka Valíková se na stránkách Deníku vyjádřila i k případnému sloučení GON s Gymnáziem Česká. „Podobná věc se řešila u nás na Sportovním gymnáziu v Pardubicích. Sice odcházím, ale jedno mi to není. Potřebujeme nové sportovce, potřebujeme rozvíjet jejich talent. Pokud se školy sloučí, už to nebude takové, jako to bylo teď.“