Tím nám odpadla jednak starost s rezervací jízdenek, která se musí dělat dopředu a jednak jsme ušetřili 2 h času na náš drahocenný spánek. V 6 h jsme měli budíček a po ranní hygieně a snídani jsme vyrazili v 8 h směr letiště. Společnost nám dělala Lada, Jirka a hlavní bavič posádky Karel. Jeho „hlášky“ nás bavily celou cestu, až nám bylo líto, že se musíme rozloučit. Na letiště jsme dorazili v 9:45. Jelikož náš odlet byl plánován na 11:55, mysleli jsem si, že máme dostatek času. To jsme však netušili, co nás čeká za peripetie. Nejprve jsme si museli sami vytisknout na letištním terminálu letenky. Tato moderní vymoženost nám řádně zamotala hlavu a rádi jsme využili pomoci letištní asistentky. Poté jsme již mohli přistoupit k odbavovací přepážce. Jelikož trasa našeho letu byla Vancouver – Minneapolis – Amsterdam – Praha a tudíž vedla přes USA, byl to teprve začátek dlouhé cesty k letadlu. Po předání zavazadel jsme začali pociťovat co způsobili teroristi. Po průchodu bezpečnostními rámy nám byli prohledány všechny kapsy u příručních zavazadel i bund a nabídnuta možnost, zda si vybereme osobní prohlídku nebo scanner. Oba dva jsme se nechali prosvítit. Po vyplnění celní deklarace jsme došli na pasovou kontrolu, kde jsem byl vystaven několika otázkám typu, kde jsme byli, co jsme tam dělali atd… Geniálně to vyřešil Pavel, který dělal, že ničemu nerozumí, takže mu jen sejmuli otisky a šli jsme dál. Po této kontrole následovala kontrola imigrační. Jako prvního si zavolali Pavla, jenž použil svoji osvědčenou taktiku posunků že nerozumí a kroucení hlavou, až když se ho ptala jak tedy vyplnil imigrační list svedl to na mne. Proto si pani z imigračního povolala mě. Zajímalo jí v podstatě to samé, kde jsme byli, jak dlouho, co jsme tam dělali, jestli jsme zde poprvé….. Tato celá procedura trvala 75 min, takže Pavel pak již jen v rychlosti utratil své poslední peníze za kanadské cigarety a já za čokoládu pro mojí Kačenku, šli jsme na odbavení. Lety proběhli v pohodě, bez komplikací a tak jsme v sobotu v 15 h dosedli na ruzyňské letiště.
Nastal čas ohlédnutí se za naší misí. Tak, jak jsme poznali Kanadu, žije jiným životním stylem než my. Lidé jsou tu přívětivější, přátelští, usměvaví, ochotni pomoci radou, ale i třeba odvést Vás kam potřebujete, i když mají zrovna cestu na druhou stranu. Život tu plyne ve větším klidu a pohodě, než-li u nás. Jestliže něco nejde, nebo nesmíte, řeknou Vám to mile a ještě se omluví. V jakýchkoliv uzavřených, ale i otevřených prostorách, kde se shromažďuje větší počet lidí je zakázáno kouření. Pro nás nepředstavitelné jsou rovněž vzdálenosti jednotlivých míst. Kanada má v průměru 3 obyvatele na 1 km2. Tak jako my jezdíme nakupovat do 10 km vzdálených supermarketů, oni jezdí za nákupy 100 km a nepřipadá jim to divné. Tak jak my cestujeme auty, oni cestují letadlem. Mají zde též krásnou přírodu. Neměli jsme sice moc času ji poznat dokonaleji, ale co jsme viděli stálo za to. Krásná kanadská jezera, obklopena netknutými lesy typu Boubínského pralesa, divoké i poklidné řeky, jako vystřižené z filmů, ve kterých chybí již jen medvědi. Mimochodem medvěda jsme nepotkali, prý spali. Ovšem mimo zimní období prý není až tak velký problém medvěda potkat, rozhodně se však nedoporučuje dávat se s nim do řeči.
Kanada udělala hezkou olympiádu, netvrdím že bez chyb, ale jelikož můžeme porovnávat s Turínem, zde to bylo o 100% lepší, ať už z hlediska propagace, zajištění stravování, toalet atd. Největší devízou je však jejich, již zmiňovaná, přátelskost. Samozřejmě se našli i chyby, kterým se asi nelze při pořádání takto velké akce divit. Nejvíce nám komplikovala život již zmiňovaná doprava.
Prožili jsme tu krásných a nezapomenutelných 14 dní, rozhodně nelitujeme, že jsme tuto akci uskutečnili, i když v menším počtu, než jsme původně plánovali. Našli jsme tu další přátele, ale bohužel i některé ztratili. V této dálce se ukazují i pravé charaktery lidí, neboť dochází k různým krizovým situacím, které je třeba řešit. Musím říct, že my s Pavlem jsme za těch 14 dnů neměli jediný konflikt a vše jsme řešili tak nějak po „kanadsku“ v klidu a pohodě.
Máme nespočet krásných zážitků, na které budeme vzpomínat do konce života. Některé jsou zachyceny i na fotografiích, které jsou dlouhodobě umístěny na www.fanklubzadov.rajce.net.
Taková tedy byla olympiáda očima dvou českých fanoušků…….Děkujeme Vám za trpělivost s našimi „výtvory“. Loučí se s Vámi a třeba při dalších příležitostech se těší nashledanou „čočka“ Pavel a „inkoust“ Petr.