Proto využívám tohoto času a seznámím Vás trošku s tím jak se tu žije.

Jsme ubytováni v městečku Squamish, které leží na půl cesty mezi Vancouverem a Whistlerem. Je to poslední místo, kam se dostane běžná doprava, dál již se dostanou jen autobusy a auta s povolením organizačního výboru. Město má cca 15 000 obyvatel a je pojmenováno podle indiánského kmene, který je jeden ze čtyř, žijících v této oblasti. Až k městu se line záliv vod Pacifiku. Bydlení je tu většinou rodinných domcích nebo dvou až třípatrových domech. Rozhodně tu nenajdete žádné „paneláky“ nebo mrakodrapy. K nakupování slouží běžné supermarkety, tak, jak je z nám z domova, včetně šíře sortimentu. Jedna zvláštnost se tu však přeci jen vyskytuje. Alkohol a cigarety se dají koupit jen ve specializovaných obchodech, které nejsou na každém rohu, takže kuřáci se tu zapotí, než si najdou obchůdek se svým opiátem. Nachází se tu spousta restaurací a pubů. Jídlo se tu dělí na dvě hlavní velké skupiny a sice „americkou“, se spoustou hamburgerů a hranolek a „čínskou“. K tomu občas nějaká pizzerie a také místní specialita „polévkový dům“.

Doprava je tu linkovými autobusy, které však nemají pevný jízdní řád, jsou tu stanoveny časové zóny a pro ně jsou určeny časové intervaly. Např. v čase 6 – 10 h je interval 30 min.

Co se týče dopravy, vládne tu poměrně chaos a zmatek. Je to na pochopení návštěvníků složitý systém, jeden autobus lze použít zdarma po předložení vstupenky, k dalšímu musíte mít i se vstupenkou rezidenční kartu, při cestě do cross country areálu musí jet běžný návštěvník nejprve do Whistleru a pak se vrací zpátky ke stadionu.

Naše čtyřčlenná výprava bydlí přímo v centru Squamishe v třípokojovém bytě o rozloze 100 m2. Máme k dispozici kuchyň na vaření, kde vládne náš „mistr vařečka“ Pavel. Byt je součástí třípatrového domu. V blízkém okolí se nachází domy podobného typu, rodinné domky a restaurace.

Co se týče místních obyvatel, jsou tu velmi přátelští lidé. Sotva se tu zastavíte s mapou v ruce nebo tápete v použití linky autobusu, okamžitě se u Vás někdo zastaví a snaží se pomoci, poradit, popřípadě Vám i cokoliv pomůže zařídit. Při včerejší cestě autobusem nám řidič, po zjištění, že jsme Češi, ihned gratuloval k bronzové medaili, objímal nás a rozhlásil to na celý autobus. Když jsme ho obdarovali odznáčkem, jeho radost neznala mezí, odvezl by nás snad i do Vancouveru. Rozdávání a výměna odznáčků je tu vůbec oblíbená „disciplína“. Každý si rád odznak vezme, někdo popřípadě i vymění a naše speciální odznaky se velmi líbí, kdo ho dostane obdivně používá slova jako, beautiful, wonderful. Necítíme se tu prostě jako lidé z malé země v dálce, ale jako rovnocenní partneři. Nachází se tu též početná komunita emigrantů, v oblasti Vancouveru žije cca 10 000 obyvatel českého původu. Neudržují zde nějaký jednotné pravidelné setkání, spíše se zde scházejí jednotlivé skupinky. Českému jazyku učí i své děti a do své rodné země se rádi vracejí.