Hlavního organizátora závodu Václava Kožíška potěšila především vysoká účast předškolních dětí, které běžely kratší tratě. „Taky mám radost, že se našeho závodu zúčastnila běžecká legenda Zdeněk Kopecký. Uběhnout ve čtyřiaosmdesáti letech deset kilometrů v náročném terénu za hodinu a čtrnáct minut, to je opravdu úctyhodný výkon. Klobouk dolů před panem Kopeckým. Přitom je to tak skromný člověk,“ říká o nejstarším účastníkovi závodu Václav Kožíšek.
Zdeněk Kopecký pochází z Českých Budějovic a od svých pětatřiceti let, kdy začal běhat maratóny, jich uběhl už čtyři sta. Rovných 105 jich zvládl uběhnout s umělým kyčelním kloubem.
Jihočech procestoval prakticky celou Evropu, navštívil snad všechny evropské státy, jak sám říká. Třikrát se postavil na start řeckého Spartathlonu. Závod z Athén do Sparty měří 246 kilometrů. Poslední maratón uběhl Zdeněk Kopecký ve svých třiaosmdesáti a naposledy si zazávodil před čtrnácti dny v jihočeské Besednici.
„Normálně už nezávodím. Nechal jsem se ale přemluvit na Běh na Kohout, protože je to nádherný závod v krásném prostředí a mám tu kamarády,“ říká Zdeněk Kopecký.
Před rokem a půl, po smrti manželky, se z Českých Budějovic přestěhoval do Vyškova, kde žije po boku přítelkyně v penzionu pro důchodce. „Na závody už netrénuji, ale zaběhat si chodím každý den. Denně uběhnu osm až deset kilometrů. Kromě toho chodím s turisty na pochody. Kolem je pěkná příroda a užívám si krásné staří,“ popisuje Kopecký svůj současný život na nové adrese.
Jeho vitalita je v tak pokročilém věku obdivuhodná. „Z alkoholu si dám příležitostně pivo. Vyhýbám se tučnému masu, jinak jím normálně. Důraz kladu na mléčné výrobky a zeleninu. Dávám si menší porce, ale kalorie navíc stejně spálím. Taky jsem za celý život nebyl vážněji nemocný. Říkají o mě, že jsem takový zvláštní přírodní úkaz,“ prozrazuje vytrvalecká legenda s úsměvem na tváři svůj recept na dlouhověkost.
Sportovní přání už nemá, přeje si jen, aby mu sloužilo zdraví.
Nepovažuje se za žádného odborníka, aby radil začínajícím běžcům, ale nejdůležitější je podle jeho názoru přiměřenost a aby člověk nepřeceňoval své síly. „Člověk by měl běhat hlavně pro radost. Po tréninku se musí člověk cítit dobře a měl by mít chuť si jít příště zase zaběhat. Neměl by padnout vyčerpáním, tak akorát brzy skončí se zdravotními potížemi,“ poděluje se o své zkušenosti Zdeněk Kopecký.
