Nevšední, leč podmanivý sport implantoval do života obce Petr Záhorka. Současný zájem mezi dětmi i dospělými je důkazem toho, že to byla trefa do středu terče.
„Já sám jsem začal s lukostřelbou zhruba před patnácti roky a byl to můj velký koníček. Když jsme pak řešili způsob využití budovy zdejší stáje z počátku dvacátého století, napadla mne myšlenka lukostřelecké haly. No a podařilo se," usmívá se zakladatel klubu nesoucího název LK Jihočeská Titěva. „Je nutné říct, že se v hale cvičí i jóga a pravidelně se při ní schází tak šedesát lidí," dodává.
Petr Záhorka si udělal trenérské zkoušky a v září roku 2014 zahájil novotou vonící klub oficiálně svou činnost. Jihočeská Titěva je členem Českého lukostřeleckého svazu i Asociace tradiční lukostřelby.
„V republikovém měřítku je samozřejmě stále dost oddílů sportovní lukostřelby, v současnosti se ale hodně zmáhá takzvaná tradiční lukostřelba. Té se věnujeme i my, a navíc jsme napojeni také na 3D lukostřelbu," vysvětluje první muž klubu z Lékařovy Lhoty. „Tradiční lukostřelbu se snažíme prosadit i v rámci Českého lukostřeleckého svazu, který v současnosti preferuje hlavně sportovní lukostřelbu."
Křivka působení Jihočeské Titěvy míří stále vzhůru, což je pochopitelně nadmíru potěšitelným zjištěním.
close
zoom_in
„V současnosti u nás máme šestnáct dětí a stále přibývají, přestože jsme propagaci řešili v podstatě jen při založení klubu a lehce i prostřednictvím facebooku. Dospělých je nás tu deset a také se stále rozrůstáme," libuje si Petr Záhorka.
V pomyslné klubové klenotnici už je také uloženo několik cenných úspěchů z probíhajících závodů. Osmiletý František Záhorka dokonce v loňském roce usedl na trůn ligy tradiční lukostřelby.
„Máme tu i další úspěšné děti a juniory, což nás samozřejmě hrozně moc těší," rozdává chválu zakladatel klubu, jehož ovečky se sice společně scházejí k tréninku jednou týdně, ale věnují se svému sportu i v jiných dnech.
A olympijské hry v Riu? Ty rozhodně nenechají lukostřelce z Lékařovy Lhoty netečnými.
„Lukostřelbu na olympiádě rád sleduju a těším se na ní i letos. Občas se objeví i nějaký český reprezentant, ale probojovat se tam z České republiky je opravdu hodně složité," říká Petr Záhorka. A s úsměvem připojuje, že daleko snazší je s lukostřelbou kdykoliv začít. Třeba právě v Lékařově Lhotě…
Někdejší mistryně ČR Marie Kantorová: Byly to hezké roky…
Nescházelo mnoho a poznala atmosféru letní olympiády na vlastní kůži.
Dnes čtyřiačtyřicetiletá Marie Kantorová (dříve Říhová) spojila v minulosti své zalíbení ve sportu s lukostřelbou a stal se z toho velmi úspěšný svazek.
close
zoom_in
Na první cenné trofeje si sáhla v žákovském a dorosteneckém věku a později – už jako členka SK Slavia Praha – usedla dokonce na ženský republikové trůn.
Talentovaná sportovkyně tehdy přešla do pražského klubu z Votic, kde působila i poté, co se přestěhovala do Tábora. Ve městě nad Jordánem žádný ryzí lukostřelecký klub nebyl, přesto se řadila mezi jeho velmi úspěšné sportovní reprezentanty. Vyneslo jí to mimo jiné i zařazení do užší nominace ankety o nejlepší sportovce okresu Tábor.
V současnosti žije v Brně a lukostřelbě se nevěnuje. „Je to všechno hrozně dávno, už si toho ani moc nepamatuju," říká Marie Kantorová s úsměvem.
Jakými cestičkami vedla vaše cesta k tak specifickému sportu, jakým je lukostřelba?
„Začínala jsem s ní ve Voticích ještě jako žákyně. Bavil mne sport všeho druhu, takže když tenkrát dělali v naší škole nábor, rozhodla jsem se, že to zkusím. A chytlo mě to. Ve Voticích jsem pokračovala i v době, kdy jsem se přestěhovala do Tábora. Později si mne vyhlédla Slavia Praha, kde byly samozřejmě úplně jiné podmínky."
Které úspěchy řadíte k těm nejcennějším?
„Víte, je to všechno hrozně dávno, už si toho ani moc nepamatuju. Třeba ve Slavii byla těch závodů opravdu spousta, a to i za družstvo. Vzpomínám si, že jsem měla vlastně už jako žákyně a dorostenka velkou radost z toho, když jsem skončila první v lize. No a později přišel ten titul mistryně republiky."
Měla jste dokonce blízko i k účasti na olympijských hrách, je to tak?
„Uniklo mi to vlastně jenom o krůček, tuším, že mi k tomu tehdy bohužel chyběl jeden závod. Jednalo se o olympiádu v Sydney v roce 2000."
Dlouhou dobu jste bydlela v Táboře, kde se lukostřelba neusadila. Jak se vlastně tehdy odvíjel váš trénink?
„Vím, že jsem trénovala třeba v Čekanicích na fotbalovém hřišti, v hale na Kvapilce a na Vojenské plovárně. Tam jsem se potkávala s některými lidmi, slovo dalo slovo, a potom si mne vzal pod křídla vojenský volejbalový klub, který v Táboře působil. Bylo to zajímavé… (úsměv)"
Zajímáte se v současnosti ještě o lukostřelbu?
„Když je během olympiády možnost, tak ji v televizi ráda sleduju. Byly to hezké roky. Je to časově hodně náročný sport. Pokud v něm chcete být úspěšný, musíte obden trénovat a o víkendu jezdit na závody. Vzhledem k času o tom v současnosti nemá smysl uvažovat, ale plánuju se brzy vrátit zpátky na jih Čech. Takže, kdoví… (úsměv)
