Ve svém posledním extraligovém ročníku měl Ondrovič druhý nejvyšší průměrný počet bloků na jeden set (79/96) z celé Uniqa extraligy. Matěj Mayer sledoval Ondrovičovy výkony i v uplynulé sezoně a k jeho návratu doplňuje: "Odešel sbírat zkušenosti do předního belgického celku Lindemans Aalst. Nyní si z množství nabídek vybral návrat do dobře známého prostředí Jihostroje, kde bude slovenský reprezentant v sedmadvaceti letech nejzkušenějším z trojice blokařů."

Jak hodnotíte sezonu v belgické nejvyšší soutěži?
Musím říct, že belgická liga je těžká. První čtyři týmy jsou velmi silné a dá se říct, že kdo se zrovna lépe vyspal, ten vyhrál. Zbytek ligy se víceméně bije mezi sebou. Stává se, že outsider vyhraje nad favoritem, ale to je v podstatě už v každé soutěži. I za jednu sezonu jsem se tam něco přiučil a myslím, že mi to pomůže do další kariéry. Belgie je úžasná země, bylo tam perfektní prostředí i super kolektiv.

Jak jste si vedli s vaším klubem Lindemans Aalst?
Měli jsme ambice na titul, ale věděli jsme, že to bude těžké. Belgická liga funguje tak, že se tabulka rozdělí na první čtyřku a spodní čtyřku týmů. My jsme byli čtvrtí a měli jsme stejně bodů jako pátý tým, takže jsme bojovali o to, jestli vůbec první čtyřku udržíme. Nakonec se nám to povedlo, takže jsme hráli těžší zápasy. V play off se pak hraje systémem každý s každým. První dva týmy spolu hrají finále a o třetí a čtvrté místo už se nehraje. Nám bohužel závěr sezony nevyšel. Měli jsme i nějaké problémy uvnitř týmu a skončili jsme čtvrtí. Dostali jsme se do finále tamního poháru, ale to jsme si sami pokazili a hodně nás to mrzelo. Celkově ale hodnotím sezonu pozitivně.

Jaká byla vaše pozice v mužstvu?
Měli jsme v týmu dva výborné blokaře, já jsem byl třetí a nejmladší. Jedním z nich byl Simon Van de Voorde, který byl svého času vyhlášený nejlepším blokařem italské ligy. Úžasný člověk, který mi pomáhal se spoustou věcí i mimo volejbal. Pro mě to bylo v Belgii úplně nové a on mi hodně pomohl se otrkat. Vždycky jsem za ním mohl přijít pro radu. Hned na začátku sezony mě poznamenalo, že jsem byl na operaci a víceméně celý první měsíc jsem se dával do kupy. Pak jsem měl menší neshody s trenérem a dá se říct, že jsem v sestavě pouze zaskakoval. Větší šanci jsem dostal jenom v posledních dvou zápasech proti Roeselare a Maaseiku, kde byl trenér s mým výkonem spokojený.

Byl jste čtyři roky blízko domova v české extralize, najednou jste se ocitl v Belgii. Co vás nejvíce překvapilo?
Největší rozdíl jsem cítil v kolektivu. Je rozdíl hrát v zahraničním klubu, kde je hodně zahraničních hráčů. Někdy trvalo, než jsme se pochopili. Není to taková pohoda, jako když je Slovák v Čechách, se kterými si ve všem rozumí. Nemyslím jen řeč, ale i kulturu, která je podobná, takže se dovedeme bavit o spoustě věcí. Jít do Belgie ale zpětně hodnotím jako dobrý krok. Byla pro mě motivace vyzkoušet si zahraničí a naučit se něco nového.

Kdy jste začal přemýšlet o tom, že z Belgie odejdete?
Já jsem měl v Belgii smlouvu jen na rok. Viděl jsem, že z klubu hodně hráčů odchází a nastanou velké změny. Bylo mi jasné, že to bude chtít něco nového. Můj osobní pocit byl, že po takové sezoně mi bude nejlépe zase v Čechách.

Jaké možnosti byly na stole?
Kromě Jihostroje jsem měl ještě dvě další konkurenční nabídky z Čech a něco ze zahraničí. Podmínkově i pro život mi vyšly nejlepší Budějovice. Jeden z největších faktorů byl, že už to tady znám. Odehrál jsem tady čtyři sezony a jsou tu vážně perfektní podmínky. Vím, jak co funguje, takže budu mít znovu vlastní životní pohodu a můžu se soustředit jen na volejbal.

Když jste v minulém roce v Jihostroji končil, klub tvrdil, že rozloučit se s vámi bylo těžké rozhodnutí a v budoucnu se vaše cesty možná znovu spojí. Tohle ale bylo rychlé…
Je pravda, že jsem netušil, že to bude takhle rychlé. Myslím, že jsme měli dobré vztahy, ať už s prezidentem nebo s vedením klubu. Já sám jsem při odchodu říkal, že bych se sem velmi rád někdy vrátil. Neměl jsem klubu za zlé, že jsem musel odejít. Rozešli jsme se v dobrém. Zažil jsem v Jihostroji super čtyři roky a teď se těším na další pokračování.

Od vašeho působení v Jihostroji zbylo v týmu šest hráčů. Znáte se i s pěticí dalších, kteří mezitím do klubu přišli?
Z kluků, kteří do týmu přišli, když jsem tady nebyl, neznám zatím nikoho. Nového nahrávače z Argentiny neznám vůbec a s novým univerzálem, kterého klub zatím oficiálně nepředstavil, jsem se párkrát bavil, ale nijak moc se neznáme.

Sledoval jste i během vaší belgické štace Jihostroj?
Samozřejmě, za čtyři roky jsem si vybudoval ke klubu vztah. Byl jsem v kontaktu s několika kluky. Párkrát jsem si během sezony volal s trenérem Dvořákem. Koukal jsem na semifinálové zápasy s Prahou a musím říct, že extraliga se opravdu vyrovnává. Pomalu se úroveň ligy posouvá do světového volejbalu. Tipoval jsem, že Jihostroj je jasný favorit semifinále. Měl výhodu, že začínal sérii doma a já vím, jaké domácí prostředí tu fanoušci dovedou vytvořit. Netrefil jsem se. Praha během play off hodně vystřelila.

René Dvořák při práci s týmem
Podle Dvořáka bude největším tahounem týmu Stijn van Schie z Roeselare

Během předchozích čtyř sezom v Jihostroji jste byl nejmladší blokař týmu, teď budete najednou nejzkušenější. Bavili jste se už s trenéry o vaší roli? O tomhle jsme se ještě nebavili. Já ale vím, jak to tady funguje – kdo lépe trénuje, ten hraje. Je tady dost férové prostředí. Můžete mít jakékoliv vztahy s vedením i trenérem, ale pokud špatně trénujete, tak nehrajete. Zatím jsem ale ještě nemluvil s trenérem ani s kluky, takže se teprve uvidí, jak budou naše role rozdělené.

Josef Polák a Oliver Sedláček – to je silná dvojice mladých českých blokařů. Co říkáte na tuto konkurenci v rámci Jihostroje?
Beru to jako výzvu. I když jsem do Jihostroje přicházel poprvé, tak jsem nevěděl, jestli budu nebo nebudu hrát. Bral jsem to jako výzvu a stejně tak to beru teď. Mám to takhle rád, když nikdo nemá nic jisté a všichni musí pořád makat na sto procent. Jsme dobří kamarádi, takže bojovnost tam určitě bude, ale v přátelském duchu.

Někteří fanoušci chodí na zápasy Jihostroje v dresu se jmenovkou Ondrovič a číslem osm. Vaše číslo si ale mezitím vzal Martin Licek. Řešil jste to?
Chtěl jsem osmičku. Přišel jsem i do Belgie s tím, že ji chci mít, protože je to takové moje srdcové číslo. V Jihostroji už je obsazené, takže jsem si musel vybrat nové. Měl jsem na výběr z mnoha čísel, ale záměrně jsem si vzal třináctku, protože všichni říkají, že je nešťastná. Vybral jsem si ji, abych prolomil tuto pověru. Věřím, že i fanoušci budou mít nové dresy se jménem Ondrovič. (úsměv)

Profil Petera Ondroviče:
Narozen: 28. března 1995 (27 let) Místo narození: Bratislava, Slovensko Pozice: blokař Výška: 200 cm