Už jako malý prcek chodil pod koš. Vít Krejčí začínal s basketbalem ve Strakonicích. Odmala byl pod drobnohledem zdejší trenérské legendy Miroslava Vondřičky. „U nás hráli jeho otec i sestra,“ líčí 87letý trenérský bard. Pochopitelně, Krejčí ke své sestře vzhlížel. „Když měla trénink, otec s ním chodil a na postranním koši trénovali detaily individuálních činností.“ Strakonická legenda poukazuje na to, že nyní 20letý basketbalista pochází ze slušné rodiny: „Odmalička měl doma vzornou oporu. Znám jeho prarodiče z maminčiny strany, ze své veterinární praxe, byla tam slušnost a pracovitost. I rodiče z otcovy strany pomáhali, fandili. Má dobré kořeny.“ Jenže ve městě na soutoku Otavy a Volyňky si Krejčí moc nezahrál. „U nás nebyli chlapci tak dobří, otec ho pak vozil do Písku, kde rostla jeho kvalita a hrál tam až do odchodu do Španělska.“

Za hranice, do Zaragozy, vyrazil Krejčí ve 14 letech, vlastně ještě jako školou povinné dítko. „Tenkrát jsem se o něj bál, myslel jsem si, že má čas a měl by dostudovat střední školu. Ale on prokázal své další kvality a cílevědomost i na tomto poli a dokázal střední školu dálkově v Plzni dostudovat.“

I další obavy z překotného růstu se ukázaly být liché.

„Naopak se potvrdilo, že jeho cesta za kvalitnější přípravou byla správná. Když k nám přišel po dvou letech ve Španělsku, už byl větší, než jsem já, a když jsem se ptal, jak je vysoký, tak mi odpověděl s humorem: Ještě potřebuju deset centimetrů.“

Za zmínku stojí i to, že Krejčí vždy plnil tréninkové dávky na sto procent. „Díky své píli a náročnému tréninku byl oporou reprezentačního týmu juniorů, teď je i členem reprezentace mužů, vždy v duchu jsem vyčítal trenérovi reprezentačního áčka, že měl dostatv zápasech víc minut.“

Ve Vondřičkových očích je Krejčí velmi slušný a velmi skromný kluk. „Obětavý, kamarádský, ochotný pomáhat. Když byl občas ve Strakonicích, přišel za mnou a trénoval se mnou naše žačky, ukazoval nám nová cvičení. Nebo se přišel podívat na náš letní střelecký trénink a zase se zapojil do tréninku. Nedalo mu to, aby děvčatům nepřipomněl chyby. Jako by stále patřil mezi nás. Zkrátka vzor po všech stránkách.“

Vondřička dál sleduje Krejčího kroky. „Má zraněné koleno, proto máme větší důvod mu držet palce. Věřím, že jeho vůle a láska ke hře budou odměněny.“