Díky tomu může být užitečný i v současnosti, byť se práce v okresním tenisu a v klubu vzdal. Zná tenisová pravidla jako rozhodčí a umí z teorie do praxe převádět tenisové paragrafy. Tenisu se věnuje téměř čtyřicet let.

Můžete přiblížit historii vašeho působení v tenisu coby činovníka?
Byl jsem si jednou s kamarádem zahrát tenis. Měl jsem u kurtu našeho tříletého syna Miroslava, který se vydržel na naši amatérskou hru dívat celou hodinu. Netušil jsem, že je to začátek jeho tenisové kariéry. Když chodil asi do čtvrté třídy, manželka řekla, že na hudební výchovu nebude muset chodit, až vyhraje turnaj. Turnaj tehdy vyhrál a hudební výchova pro něj skončila. Nakonec na kurty dostal i mě, protože jsem ho doprovázel. Platí, že kdo hraje tenis, musí mít o ten sport především zájem. Také musí mít dobrý klub a musí mít potřebné zázemí doma. Ze zázemí pro našeho syna se nakonec vyklubala moje práce pro písecký tenis.

V čele okresního tenisového svazu na Písecku jste byl 22 let. Přibližte hlavní náplň na pozici předsedy…
Kdo je jako činovník na úrovni okresu, musí počítat s tím, že nižší závodní patro už není. Připravujete soutěže pro hráče, kteří mají nejnižší závodní úroveň. Aniž bych se chtěl některého z nich dotknout. Když jsem začínal jako činovník, začal jsem také například pořádat turnaje. Aby hráčky a hráči Písku nemuseli jezdit jinam. Mohu říci, že jsem jich za ty roky uspořádal stovky. Nejdříve jsem si však udělal licenci na rozhodčího B a později i A. Rozhodoval jsem také druhou ligu. Věděl jsem, že syna trénovat nemohu. Na to musí být dobře proškolený a zkušený kouč. Ale na ostatní práci kolem závodního tenisu jsem si troufnul.

Co vás nejvíce těšilo a co netěšilo v čele okresního tenisového svazu?
Když jsem byl okresním předsedou, vznikl v Milevsku ještě jeden klub. Oba působily na kurtech v milevské Bažantnici a nebylo vždy jednoduché dát je dohromady. Nakonec se to povedlo. Byly tam i spory o tom, které okresní přebory jednotlivců dostanou přednost. Šlo třeba o míče, které se na takové turnaje dávaly z krajského svazu. Dohodli jsme se, že jeden rok budou přebory dvou kategorií, a druhý rok zbylých dvou. Tak se to střídalo. To akceptovali všichni. Hlavní bylo, že se hrálo.

A co vás tedy těšilo nejméně?
Jako předseda okresu jsem nebyl proti, aby nehráli tenis jen závodní hráči. Proč by nehráli i rekreační tenisté? A také jsme pro ně uspořádali soutěže, včetně seniorů. Jenže netěší mě dodnes, že později například v Písku rekreanti tenis otočili. Dostali se v obsazení kurtů před závodní tenis a ten upadá. Rekreanti mají několik lig v singlu i v deblu a hrají dosyta. Závodní tenis však v Písku chřadne. A netěšilo mě ani, že jsme připravili okresní přebory pro šestnáct hráčů, ale hrálo jich osm, devět. Ostatní zůstali mimo hru, více jich nepřišlo. To nás všechny mrzelo.

Zažil jste lepší roky píseckého tenisu, než jsou ty současné. Můžete je přiblížit?
Jednu sezonu na přelomu tisíciletí jsme dokonce hráli první ligu. Uspořádali jsme jednu ze čtyřčlenných skupin u nás v Písku a diváci mohli vidět skvělý tenis. Jinak byl Písek stále na špičce v oblasti a hrával i druhou ligu. Svého času to bylo tak, že jednou do druhé ligy postoupil, další sezonu sestoupil. Měl však dobré hráče a výtečnou mládež. Vychoval řadu tenistů i do tuzemské špičky a pro zahraniční turnaje. Abych na někoho nezapomněl, jmenovat je nebudu. Byla jich však celá řada. Jen bych připomněl Lukáše Dlouhého, který je o pět měsíců mladší než náš syn. Oni spolu ovládali soutěže družstev jako mladší i starší žáci i dorostenci, než Lukáš odešel do Neridé. (Poznámka: Lukáš Dlouhý dokázal v roce 2009 vyhrát i dva Grand Slamy, byť ve čtyřhře. Je proto nejúspěšnějším jihočeským tenistou v historii.).

Proč se v současnosti píseckému závodnímu tenisu tolik nevede?
Už jsem to ohledně rekreačního tenisu nakousnul. A ještě něco: Opravdu tristní je výsledek družstev mládeže TK Písek v letošním roce. Družstva dorostu a mladšího žactva neporazila jediného soupeře a z nejvyšší oblastní soutěže své kategorie sestoupila. A to je pořádný propadák. Starší žactvo vyhrálo dvakrát a skončilo ve skupině nejvyšší oblastní soutěže družstev šesté. Takže celkem Písek ve třech kategoriích mládeže letos v družstvech sehrál dvacet soutěžních utkání a z toho vyhrál dvě.

Najde se v současném píseckém závodním tenisu i něco pozitivního?
Myslím, že se povedly oslavy 120 a 125 let tenisu ve městě. Hodně se o to zasloužil Jaroslav Zíb, legenda píseckého i oblastního tenisu. TK Písek je třetí nejstarší klub v České republice. Hrávaly se tu mezinárodní turnaje a byla zde řada špičkových hráček i hráčů nejen z tuzemska. Dnes nás musí těšit, že se našli hráči, kteří chtějí dobře hrát za Písek oblastní divizi a také se jim docela daří. Hrají na čelo nejvyšší oblastní soutěže. Jejich přístup k závodnímu tenisu ukazuje na jejich dobrý základ a je příslibem pro další časy.

Jak jste se dostal k práci v krajském tenisovém svazu, odkdy v něm působíte a jaké byly postupně vaše povinnosti v oblastním tenisovém svazu?
Do krajského svazu jsem postupoval jako nově zvolený okresní předseda. Když jsem se tam rozkoukal, dostal jsem od tehdejšího šéfa svazu Jiřího Doubka nabídku na post místopředsedy. Přijal jsem ji. Později si mě zvolil na stejnou pozici současný prezident oblastního svazu Miloslav Hlaváček, což mě také těší. Navíc nějaký čas působím jako předseda oblastní disciplinární komise. Práce v disciplinárce tolik nemáme, avšak paragrafy znát musíme.

Jistě víte, že po loňském vítězství LTC Tábor B v jihočeské divizi nabízel táborský klub druhou ligu jiným klubům z jihu Čech, protože ji hraje i jeho A-tým a jedna liga klubu stačí. Žádný klub v kraji však nabídku neakceptoval. Proč?
Kluby se na to necítí ekonomicky ani herně. Nemají tolik hráček a hráčů, aby šly nahoru. Soutěž nějaké peníze stojí, ale kluby je raději nechají v pokladně, pokud už je mají.

Proč je tedy dle vašeho názoru tak úspěšný táborský klub?
Tam se našli lidé, kteří umí sehnat peníze i hráče. Pracují tam na tom, aby šli nahoru. Výsledky LTC Tábor za poslední dvě sezony jsou vynikající.

Jste i v Radě Českého tenisového svazu. To je druhý nejvyšší orgán tuzemského tenisu. Kolik let zde působíte? Jakou zde máte pozici a co obnáší?
V Radě Českého tenisového svazu jsem asi patnáct let. Z jihočeské oblasti tam nejsem sám, je tam i Petr Chalupa z Třeboně. Ke každé nové pozici, ať už v zaměstnání, nebo v tenisu, jsem vždy přistupoval s pokorou. Bylo nutné se rozkoukat a zvyknout si na práci, což v Radě, oproti oblasti, platilo dvojnásobně. V posledních letech mě předseda Rady opakovaně jmenuje do mimořádné pětičlenné komise, která rozhoduje a řeší nejsložitější spory mezi kluby a hráči ve věcech technických, přestupních i disciplinárních. Využívám tady zkušenosti ze svého posledního zaměstnání při řešení pracovněprávních sporů.

Kam dnes kráčí jihočeský závodní tenis? Zlepšuje se?
To je velice těžká otázka. Je například velmi těžké odolat konkurenci kolektivních sportů. Za všechny bych jmenoval florbal. Hraje ho spousta dětí a nestojí moc peněz. A jsou tu i lákadla, která děti od tenisu odradí. Navíc kolektivní sporty nestojí kromě hokeje tolik, jako stojí tenis. Tohle může být rozhodující pro zájem rodin, aby jejich děti hrály tenis závodně. A to není dobrý signál. Ale chci věřit, že i v našem kraji jsou lidé, kteří jsou pro tenis zapálení a chtějí ho pozdvihnout na co nejvyšší úroveň. (jts)

Jindřich Růžička už čtvrt století pracuje s tenisovými raketami
Oslavy 120 let tenisu ve městě mají slušnou oporu ve výsledcích klubu

Vizitka
Vladimír Kuka se narodil 24. září 1957 v Banské Štiavnici na Slovensku, které tehdy bylo součástí Československa. Je inženýr ekonom. Jako druhou vysokou školu vystudoval Vojenskou akademii. Od roku 1980 žije v Písku. Tenis závodně nikdy nehrál. Věnoval se fotbalu a závodně hrál volejbal. Za své rodiště si u vysoké sítě zahrál i nejvyšší slovenskou Národní ligu dorostu. Coby tenisový činovník působil i jako jednatel TK Písek pod předsedou Milanem Muzikářem. Za předsednictví Jiřího Doubka v čele Krajského tenisového svazu se stal oblastním místopředsedou. Po příchodu Miloslava Hlaváčka jako místopředseda JTS zůstal a v této pozici je dodnes. Zhruba 15 let působí v Radě Českého tenisového svazu. Tenis závodně hraje syn Miroslav, narozený v prosinci 1982. Jako člen Slovanu Liberec letos klubu pomohl vyhrát jednu ze dvou skupin druhé nejvyšší soutěže družstev v kraji. V šesti utkáních neztratil set. Jako hráč Písku se stal několikrát oblastním přeborníkem snad ve všech kategoriích. Reprezentoval vícekrát i v Pardubické juniorce, mistrovství republiky dorostu.