Hraje florbal, věnuje se atletice. Všechno aktivně. Pasivně fandí hokejistům Motoru, volejbalistům Jihostroje…
Sport má prostě rád.
Vladislav Pešek zvládl trasu dm rodinného běhu i přesto, že je na invalidním vozíku. Trasu překonal ve velmi solidním čase.
V cíli ochotně odpovídal na dotazy Deníku:

Zvládl jste v pohodě celou trasu závodu?

Tu, která měří tři celé dva kilometry. Jel jsem na vozíku, měl jsem to pod dvacet dvě minuty.

Pod dvacet dvě? To je velice slušný čas…

No, oficiálně jsem měl čas 23:14, ale říkali nám, že se odečítají časy, než jsme opustili start, bylo to kolem dvaadvaceti minut.

Neměl jste žádný problém?

Nejhorší to bylo na těch kostkách, to nebylo nic moc.

Na vozíku při zdolávání tříkilometrové trasy to drncalo? S tím byl největší problém?
Ani ne tak drncalo, ale spíš musíte dávat pozor, aby se vám při jízdě nekousla přední kolečka.

Nekousla kolečka? To by byl až nebezpečný problém…
Hlavně v úvodu. Pak dál už to bylo docela dobré. Ale na kostky na cestě k zimnímu stadionu jste si musel dávat veliký pozor, abyste si nerozbil ústa. Kdyby se kolečka zakousla…

Co říkáte akci, která se konala v centru Českých Budějovic pod názvem Mattoni půlmaraton už pošesté?
Je to krása. Jsem rád, že jsem si zkusil alespoň ty tři kilometry. Atmosféra byla opravdu suprová.

Líbila se vám?
Moc. Jsem tady poprvé, říkal jsem si, že než bych tady u tribuny čuměl, tak si taky těch pár kilometrů zaběhnu. Říkal jsem si, to přece ujedu. Je to paráda.