Před odletem do exotické země českým vysokoškolákům nikdo nevěřil, volejbalový svaz stanovil jediný cíl - neudělat ostudu. Ale už první střetnutí s jedním z favoritů, Brazílií, naznačil, že mohou pomýšlet výš. „Nakonec jsme hráli dobrý volejbal. Mysleli jsme si, že budeme hrát o medaile, jsme tedy zklamaní,“ říká Smrčka. Ten odehrál prakticky celý turnaj, Mach skočil do hry, když bylo třeba. „Odehrál jsem dohromady asi dva a půl setu,“ sděluje.

Skvělý začátek

S Jihoameričany začali Češi zápas excelentně, když vedli už 2:0 na sety, následující sadu prohráli, ale v dalším dějství už měli opět navrch a za stavu 24:21 přišel mečbol. Zápas ale nakonec ztratili v tie breaku. „Všichni jsme byli na to utkání natěšení, škoda, že jsme ho nedotáhli do vítězného konce,“ mrzí Macha. Jeho spoluhráč Smrčka už byl smířen s neúspěchem. Ve skupině totiž měli naši reprezentanti ještě obhájce titulu z Turecka. Ti měli přijít na řadu jako poslední. „Věděli jsme, že už musíme vše vyhrát, chceme-li postoupit,“ tvrdí Mach. Mezitím ale pokračovali svěřenci trenéra Vašiny ve skvělých výkonech, když porazili Koreu, Švýcarsko i Čínu. To už byli papírově i herně slabší soupeři. „Nejen papírově. Byli jsme se kouknout na ostatní zápasy a nehráli zas až tak dobře,“ dodává mladší z dvojice blokařů.

Poslední krok

V cestě za postupem ze skupiny tak stáli už jen loňští vítězové. V jejich týmu se představilo šest hráčů zase seniorské reprezentace, která loni v Evropské lize přehrála český tým. Stejně jako s Brazilci rozhodoval i tentokrát pátý zkrácený set, v němž byli šťastnější čeští volejbalisté. Ti prohrávali už 7:11, body na turecké straně se ale zastavily na stavu 12. „Podle našich propočtů jsme měli postupovat,“ sděluje Mach. „To byl asi náš nejlepší zápas. Jsou výborní – reprezentační nahravač, reprezentační smečař… Hrají krásný volejbal, zápas byl hodně vyhecovaný,“ povzdychne si Smrčka.


Propočty ale byly chybné. Čekalo se přibližně třicet minut, než pořadatelé oznámili, že mají stejný počet bodů jako Brazilci. Na řadu tak přišlo počítání. Tři týmy měly po jedné prohře. „My, Turci i Brazilci jsme seděli v hale a napjatě čekali. Nakonec jsme měli o čtyři tisíciny horší poměr míčů, a tak se brzy dostavilo zklamání,“ popisuje Mach.

Chyběla motivace

V bojích o umístění se i přes veškerou Vašinovu snahu nepodařilo udržet v týmu potřebnou motivaci, převládalo ono velké zklamání. I přesto si připsali další výhry na turnaji, když porazili Mexiko i Japonsko. „Mexičané byli hodně slabí. Všichni měli kolem sto osmdesáti centimetrů,“ podotýká student tělesné výchovy Mach. Jak čeští reprezentanti začali, tak i skončili. V posledním utkání o 9. místo už nebyl výkon dle představ, konečnou byla tedy prohra 1:3 se Srbskem. „To už se nám moc nepovedlo. Všichni byli unavení, trenér tam i přesto držel základní šestku,“ konstatuje Mach.

Zážitky s sebou

Domů si ale kromě zklamání a pocitu kvalitně odehraného turnaje přivezli i mnoho jiných zážitků. Ať už pěkných, nebo těch málo příjemných. „To jsme šli třeba ulicí, kde to ukrutně páchlo. Připravovali jídlo přímo na ulici. Ale nebylo to tradiční jídlo, byli to třeba žáby, brouci,“ sděluje Mach.


Líbil se mu ale přístup místních obyvatel. „Mají skvělou mentalitu. Všichni jsou pokorní a usměvaví.“ Na dovolenou by tam ale Mach nejel. „Už mi to stačilo jen kvůli cestě a časovému posunu. Navíc je tam hrozné horko.“ Teploty se pohybovaly v noci okolo třiceti stupňů, přes den se vyšplhaly až ke čtyřicítce. Vše ale bylo dostatečně klimatizované, sportovci měli veškerou péči.

Velká show

Bydleli na moderních vysokoškolských kolejích místní univerzity Thammasad ještě se Slováky a Chorvaty nebo Kubánci. Odtud přejížděli do okolních sportovišť na tréninky. Ty byly vzdálené až 75 kilometrů. „Třeba Čína ale měla celou budovu pro sebe, protože jich bylo hrozně moc,“ podotýká Mach. Velkým zážitkem bylo i zahájení letní univerziády. „To byla velkolepá akce. Vše bylo pod záštitou thajského krále, který je dost uznáván. Byla to ohromná show,“ vzpomíná na akci.


Kladně hodnotí pobyt v Thajsku i Smrčka. „Je to krásná země, byla to velká zkušenost pro nás. Moc jsme si neužívali těch krás, ale zato jsme si zahráli opravdu hodně. Jen velká škoda, že jsme nepostoupili,“ zopakoval Smrčka. Ten byl potěšen i dobrou náladou v týmu. „Trenér Vašina je skvělý, byl pořád pozitivně naladěn a neustále nás burcoval. Parta byla také výborná,“ tvrdí. Chválí si i spolupráci s oběma nahrávači– ostravským Kadlcem a exlibereckým Rosenbaumem. „S naším Sládečkem se to srovnávat ale nedá. Rozhodně nejsou ale vůbec špatní.“ Velký podíl na neúspěchu prý měla nesehranost. „To byl velký problém. Bylo vidět u ostatních, že už spolu hrají dýl.“

Kolečko nakonec

Nakonec čekalo zbytek české výpravy slavnostní zakončení velkolepé akce. „Zůstali jsme tam jako jediní Češi, všichni ostatní už měli dosportováno. Obešli jsme si to poslední kolečko na stadionu pro osmdesát tisíc lidí, pak naštěstí začalo pršet, a tak jsme mohli odcestovat,“ těšilo unavené volejbalisty.