Dva metry a šest centimetrů vysoký hráč prošel třemi řeckými a jedním italským klubem, než zakotvil před osmi lety v Iraklisu Soluň. Ještě předtím ale hrával za Bratislavu. Na mezinárodních akcích reprezentoval jak své rodné Slovensko, tak i Řecko. Již tři roky má totiž řecké občanství.


Jaký byl důvod této změny?
Asi loňská Olympiádá v Aténách. Je to sen každého sportovce, přál bych ostatním, aby zažili to, co já.


Jaké úspěchy jste posbíral v obou reprezentačních dresech?
Na Slovensku jsme začinali od nuly, prodírali se kvalifikacemi, nejlépe jsme byli osmí v Evropě. V Ostravě před šesti lety pak devátí. Poté jsem měl dva roky stop od mezinárodní federace, protože jsem žádal o občanství v Řecku. Taková jsou pravidla. Ale povedlo se, získal jsem jej čtyři měsíce před Olympiádou. Byl to obrovský zážitek, s Američany jsme hráli o postup mezi nejlepší čtyřku. Vedli jsme dva jedna na sety a dvacet dvanáct, přesto jsme v tie breaku prohráli.


Určitě hrály roli při vašem rozhodování zůstat v Řecku i další faktory.
To určitě. Líbí se mi řecký styl života, líbilo se mi v Iraklisu, kde jsme získávali cenné úspěchy. Dvakrát jsme hráli finále Ligy mistrů, to je obrovský úspěch.


Po osmi letech v Soluni už jistě pomýšlíte na nějakou funkci v klubu po konci kariéry…
Jsme dohodnuti, že by k takové věci mělo dojít. Je ale otázkou, co budu dělat. Jestli budu trenér nebo manažer, to nevím. Nejlepší by pro mě ale byl post trenéra. Protože co nejvíce umím, je z oblasti volejbalu. Umím více než základní věci, které bych mohl předávat mladším.


Takže jste začal s přípravou na práci u kormidla nějaké volejbalové lodi?
Mám mezinárodní seminář za sebou, jsem tedy trenér první třídy. Celkem jsou ale tři. Ten poslední, to už je na úrovni lektora, je velmi těžký. Ale ještě bych chtěl zvládnout ten druhý, pak bych mohl trénovat jakýkoliv klub nebo reprezentaci.


A už pomýšlítě na konec hráčské kariéry? Do kdy máte smlouvu?
Zatím do roku 2010. Ale viděl jsem u Pochopa, že i v jedenačtyřiceti letech se dá hrát, tak myslím, že bych mohl podepsat ještě na další tři roky.


V Iraklisu hrajete na bloku, přitom jste ale hrával i na smeči. Jak to tedy je?
Ani už sám nevím. Začínal jsem v Bratislavě jako smečař, poté jsem střídal v jednotlivých klubech smeč a univerzála. Nyní už dva roky hraji na bloku. Ještě na Olympiádě jsem byl univerzál.


Nejeden český volejbalista odcházel z Řecka s pohledávkami, zažil jste to i vy? Nebo už se nestává, že kluby přestanou po půlce sezony hráčům platit?
To je jasná věc, že ano. Já jsem se třeba soudil šest let s Arisem Soluň o peníze, nakonec mi museli zaplatit. Je to tam trošku divoké. Sport je na prvním místě, spousta lidí se do něj angažuje, ale chtějí dělat velké věci, aniž by museli někomu platit. Na prvním místě je fotbal, tam se hrnou velké peníze. Pak basketbal, dá se říct, že i volejbal. Ale jen u těch klubů, které jsou na první třech místech. Tedy Panathinaikos, my a Olympiakos.


Panathinaikos zatím vede ligu, vy jste druzí, už jste spolu hráli?
Loni jsme se setkali – my jako vítězové ligy a oni jako vítězové Řeckého poháru – v Superpoháru. Porazili jsme je 3:2, v lize jsme u nich prohráli 1:3, ale jen díky velké zásluze rozhodčího. Nerad je kritizuji, ale arbitři nás krásně oholili. To bylo ukázkové.


To se děje mnohdy i u nás. Jistě si to pamatujete ještě ze slovenské ligy.
Ale to je úplný amatérismus oproti tomu, co je v Řecku!


Pojďme k utkání s Jihostrojem, doma bude určitě silnější než u vás. Souhlasíte?
Stoprocentně. V domácím prostředí má mnohem větší šanci. V naší hale padlo už mnoho obětí, je hodně nepříjemná. I když u nás České Budějovice neuhrály ani set, měly na víc. Na to, jak měly špatný příjem, makaly velice dobře. Bude to jiný zápas, nám nezbývá nic jiného, než zopakovat stejný výkon, jestliže chceme pomýšlet na postup ze skupiny.


U vás rozhovalo tvrdé podání, budete se o něj opírat i tady?
Tvrdé podání, to je naše obrovské plus. Vždy jím soupeře tlačíme, je to naše velká zbraň. Kdybychom dávali taktické podání, měli bychom problémy i s týmy ze spodku naší ligy.


Hrával jste s českobudějovickým smečařem Čajanem v reprezentaci, znáte ještě jiné jeho spoluhráče?
Ventrubu ještě z Bratislavy, Sládečka podle jména, osobně ne, viděl jej až u nás. Pak také Pochopa, proti tomu jsem hrával ještě za slovenskou reprezentaci.


Do jihočeské metropole jste přicestovali už v pondělí, určitě jste si stačili prohlédnout město. Jste tu porvé?
Já jsem tu byl už asi dvakrát, ještě když se hrála československá liga. Pamatuji si ještě, jak tu hrával Jirka Novák. Nyní jsme se byli podívat v centru, kluci byli hotoví z vaší ledové plochy na náměstí. V životě neviděli led, neznají ani brusle.