„Individuálního ohodnocení si cením, ale je hodně těžké pro hlasující vytáhnout z kolektivního sportu jednu individualitu, která pak soutěží s jednotlivci,“ říká jedenačtyřicetiletý hráč.

„Třeba srovnávat mě a Jakuba Smrže je hrozně těžké. Kdybych to měl porovnávat já, tak by Jakub musel skončit přede mnou,“ dodal bývalý český reprezentant.

Jste kapitánem českých mistrů, hrajete Ligu mistrů, navíc v týmu svým výkonem kolikrát předčíte své kolegy. Něco na tom asi bude…
Kolektivní sport hraje skupina lidí. Jeden hráč může být důležitý, ale kdyby tam byl jen jeden dobrý a ostatní špatní, tak to mužstvo nebude mistrem, ale bude třeba někde kolem osmého místa.

Tento rok byl celkem vydařený, jak jej hodnotíte?
Volejbalově jsem si ho dost užil, byl jsem hodně spokojený v kolektivu. Ten byl bojovný, dělal málo chyb, měl velkou sebedůvěru. Uhráli jsme titul, a myslím, že to bylo právem, když sme byli nejlepším mužstvem už v závěru základní části.

Znamená to, že jste si volejbal předtím neužíval?
Moc ne. Když jsem byl ve Francii v Montpellier, sezona se nám moc nepovedla. Se svým individuálním vystoupením jsem byl spokojený, ale z kolektivního pojetí naší hry jsem byl naštvaný. Nebyla tam dobrá atmosféra, ani vztahy mezi hráči.

Ani za čtrnáct let, které jste strávil předtím ve Španělsku, jste z volejbalu neměl radost?
Poslední dva roky, které jsem odehrál na Mallorce, jsem byl spokojený. Skončili jsme druzí v Poháru CEV, byl to asi nejkvalitnější tým, kde jsem kdy působil. Mí spoluhráči byli dva Španělé, kteří letos na evropském šampionátu získali titul a Francouz Antiga. Předtím na Gran Canaria to bylo také dobré, poprvé jsme byli druzí v lize, ale pak až osmí. To je to, o čem jsem předtím mluvil – jeden vyčníval a nebylo to dobré.

Jak by podle vás obstál Jihostroj ve Španělsku?
Tři roky už jsem tam nehrál, ale myslím, že první nebo druzí bychom nebyli, tam jsou týmy nabité. Řekl bych tak od třetího do pátého místa.

Jaký je rozdíl v Jihostroji loni a letos?
Kolektiv tu zůstal víceméně stejný, ve hře asi rozdíly budou. Ligou jsme procházeli úspěšně, letos je hodně vyrovnaná i díky nám, protože jsme prohráli zápasy, které jsme prohrát nemuseli.

Je to podle vás daň za to, že hodně cestujete a jste vytížení díky účasti v Lize mistrů?
Velkou vinu bych tomu nedával. Je pravda, že ve středu jsme hráli v Řecku a hned nato v sobotu na Kladně, kde jsme prohráli. Ten zápas byl ale rozhodnut chybami v koncovkách setů, kde jsme udělali vždy tři chyby navíc, to se nám loni nestávalo. Zvládali jsme je s přehledem, letos nás to stojí hodně sil. V tom je hlavní rozdíl. Ale to se snad změní.

A jak hodnotíte vaše působení v elitní evropské společnosti?
Naše účast v Lize mistrů byla od začátku postavena spíše na výkonech než na výsledcích. Hrajeme s kvalitnějšími týmy, než jsme my, kdybychom nějaké utkání vyhráli, bylo by to velké plus.

Jaké si dáváte cíle v krátké budoucnosti?
Byl bych moc rád, kdybychom opět obhájili titul. Ale bude to hodně těžké, protože kandidátů je opravdu hodně. Vedení nám určilo hrát minimálně finále, my jsme se s tím ztotožnili, tak se budeme snažit.

A vaše osobní cíle? Pomýšlíte už na konce kariéry?
Letos mi končí smlouva, určitě bych chtěl být ale i nadále platným hráčem Jihostroje. Ale záleží, jak se budu cítit. Zatím je to dobré.

Ovlivní vaše rozhodování to, zda obhájíte titul, nebo nikoliv?
Myslím, že mé rozhodování vůbec, to spíš u té druhé strany. Uvidíme, jakou budu mít chuť. Tu mám ještě pořád, ale záleží na tom, jestli ještě budu týmu platný.

Vy jste z Moravy, proč jste se rozhodl po návratu do vlasti usadit se na jihu Čech?
Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl hrát tak dlouho. Chtěl jsem se už vrátit do Čech, hrát v nějakém prvoligovém klubu. Nechtěli jsme s rodinou zůstat v Praze, možností na výběr moc nebylo. Liberec, Zlín, Ústí, nebo Budějovice. Hrávali jsme tady s národním týmem, líbilo se mi tu, tak jsme se rozhodli pro jihočeskou metropoli.