Finálový turnaj se odehrál ve Žďáru nad Sázavou.

Soutěž absolvovalo celkem 213 týmů z ČR. „My měli ve skupině dvacet týmů,“ popisuje Koubová náročné síto, kterým tým úspěšně dokázal projít. „V družstvu jsou fotbalisti z Písku, Českého Krumlova, Třeboně a z Jindřichova Hradce, doplnili je hráči z Dynama.“

Letos se trenérce podařilo poskládat vynikající tým, který se navíc proměnil ve výbornou partu. „Družstvo se dávalo dohromady už od roku 2015, kdy hráči byli v prvním ročníku, postupně se tým doplňoval.“

V uplynulých letech si Střední průmyslová škola stavební vybrala nevídanou porci smůly.

Nejen ve futsale.

„Stalo se nám, že jsme prohráli důležitý zápas o gól, chybělo nám štěstí, třeba ve fotbalovém Poháru Josefa Masopusta jsme byli až v kvalifikaci pro celorepublikové finále, tam jsme prohráli s Příbramí. Vždy nám chyběl jen malý kousek.“

Tentokrát se štěstí přiklonilo k Jihočechům přívětivěji.

Tým vyhrál divizi G. „Porazili jsme Pelhřimov a Zdravotní školu, tím jsme postoupili do východní konference,“ popisuje Koubová cestu soutěží. „Přehráli jsme Hradec Králové a Olomouc.“ Společně s Brnem Českobudějovičtí postupovali do žďárského superfinále.

Složení semifinálových dvojic bylo:

SPŠS ČB – Liberec

Brno – Kolín

„Hrál se krásný futsal, Liberec si asi myslel, že nás porazí, ale nepřivezl si některé fotbalisty a my vyhráli vysoko šest nula.“

Ve finále Brno znovu potvrdilo velmi vysokou kvalitu, zvítězilo 6:2. „My už s nimi prohráli ve východní konferenci, proti Brnu jsme šanci neměli,“ konstatovala trenérka po návratu ze Žďáru.

„Základem úspěchu je vynikající parta. Kluci se nikoho nebojí, nikoho nepřeceňují, ale také nikoho nepodceňují, hrají úžasný futsal.“

Podle Evy Koubové vystupovali hráči jako mušketýři. „Jeden za všechny, všichni za jednoho,“ přikyvovala.

Velikou radost měla i po vyhlášení individuálních cen. „Nejlepším gólmanem superfinále byl Mikuláš Šíma, je z Loučovic, má úžasnou povahu,“ dodala Eva Koubová.