Už tradičně se pozornost fanoušků při MČR vodních slalomářů pod Lipnem soustředila na reprezentanty. Patří mezi ně i Irena Pavelková. Sice nejela finále, skončila až 16., ale pořád platí, že když jí vyjde den, dokáže porazit kohokoli na světě. Chce to „maličkost“. Být zdravotně fit. „Až na to zdraví u mě není nic nového,“ říká dáma, která ve své kariéře jezdí ve stínu slavnější Hilgertové. Na na březích řek je populární poněkud jadrnějším slovníkem. I to k ošlehaným vodačkám někdy patří. „Tahle sezona je fakt na h…, nejdřív jsem měla měsíc zánět dutin, pak mě bolela ruka a teď mám v pr… záda.“ Jindy veselá slalomářka, medailistka z ME, čtvrtá z OH v Sydney, místy už poněkud ztrácí trpělivost. „Chodím na kapačky, nemůžu si ani obléknout ponožky.“ A s nemalou dávkou ironie dodává: „Jinak je všechno OK.“
Lipno letos ukázalo vodákům svoji nepříznivou tvář. Je–li v Č. Budějovicích zima, můžete vzít jed na to, že na Lipně bude ještě hůř. „Je deštivo, dost fouká, docela je zima, ale na počtu vodáků se to nepodepsalo,“ konstatovala Pavelková. Na chlad je od divoké vody zvyklá. „Mám s sebou zimní bundu, ale spíš se hodí něco proti dešti. Čepice a hlavně gumáky. Vodní terén tu i tak brázdí stovky lidí,“ popisovala slalomáře, sjezdaře i raftaře. A pojmenovala také turisty – amatéry, jenomže výraz, kterým počastovala hazardéry se životem, na stránkách Deníku publikovat nelze. Ani v náznaku.
Se šestnáctým místem v MČR Pavelková spokojena být nemohla, 4. pozice ze sobotního ČP se hodnotila přece jen příjemněji. „Až na mé zdravotní potíže letošní Lipno proběhlo celkem dobře.“
O silově výborně vybavené závodnici trenéři už roky tvrdí, že patří k největším talentům světové kanoistiky. Dokazuje to dlouhodobě vysokou výkonností, účastí na vrcholných světových akcích. I na Lipno jezdí každý rok. „Je to hezká přírodní voda, na svezení je to moc pěkný, ale nejsem na přírodní terén zvyklá, protože celý rok jezdím na umělém kanále v Troji a na přírodní vodě to teče pod lodí trochu jinak a rychleji.“ Slalomářce z Benátek nad Jizerou nikdy nechyběla odvaha. Strach z bouřících peřejí nezná ani v šestatřiceti letech, které dovrší právě zítra. „Já se na vodě nikdy nebála, a to se mě zatím drží. Respekt z Lipna nemám. Voda tu sice teče jednou za rok, proto ji tolik neznám, ale moc možností na vytyčení branek není, vracáků na protivodné branky taky ne, tak se tu toho moc postavit nedá. Každý rok bývá trať podobná.“
Zdálo by se, že ortodoxní kajakářka může zkusit štěstí i pro dámy v nové disciplíně. „Na singlu jsem to ze zvědavosti zkoušela, ale moc mi to nešlo. Chyběl mi druhý list a stabilita. A jsem už stará na to, abych se něco učila.“
Několik dní před MS (8.–9. ve Slovinsku) Pavelková sportovní formu zatím vyhlíží. „Jsem dost vyřízená, chytla mě záda, takže chodím každý den kliniku komplexní rehabilitace Monada k doktoru Markovi a k fyzioterapeutovi Dvořákovi. Dávají mě dohromady, abych se vůbec mohla hnout.“