Na olympijské hry ale ona, ani nikdo z českých sportovců, tenkrát neodcestoval.

Psal se totiž rok 1984 a vztahy mezi Západem a Východem byly pošramocené. Olympiáda se ten rok konala v Los Angeles, a protože čtyři roky předtím kapitalistický Západ bojkotoval Hry v Moskvě, socialistický blok udělal onoho roku 1984 totéž.

„Samozřejmě mi to bylo líto. Byla jsem mladá a toužila jsem na olympijské hry jet,“ vzpomíná na události staré 34 let dnes osmačtyřicetiletá Marcela Řehulová, tehdy Šmídová.

Na sportovní svátek se připravovala svědomitě. Jako malé dítě polykala kilometry v českobudějovickém bazénu pod dohledem trenérů Evy Šmausové a později Josefa Lišky. Pak přestoupila do střediska vrcholového sportu v Praze. „Byla to hrozná dřina, trenéři byli hodně přísní. Vstávala jsem na tréninky v půl páté ráno a domů se vracela v půl deváté večer,“ vypráví Řehulová. Pro dvanáctiletou dívku to byly galeje.

Nejraději vzpomíná na trenéra Lišku. „Byl to šílený ras, ale strašně poctivý a pro plavce by udělal všechno. Měl neuvěřitelné metody a já sama jsem později jako trenérka z toho čerpala,“ vypráví Marcela Řehulová.

Z Prahy se domů do Českých Budějovic vrátila v sedmnácti. „Pro reprezentaci už jsem byla stará a s kariérou vrcholového sportovce jsem pomalu končila. Vyždímali z člověka maximum, a když už tělo nemohlo, byl jste odepsaný,“ popisuje Řehulová život vrcholového sportovce v předlistopadové éře.

Sametová revoluce pro ni znamenala změnu. „Dodělala jsem vysokou školu a začala objíždět závody kategorie masters. To mě strašně bavilo. Taky jsem ráda navštěvovala posilovnu,“ říká plavkyně, které v té době bylo teprve dvacet pět roků.

V roce 2004 se blíže poznala s triatlonistou Janem Řehulou, kterého si o rok později vzala. „Potkávali jsme se v českobudějovickém bazénu ještě jako děti. On byl o tři roky mladší, ale to mě ještě nezajímal,“ směje se Marcela Řehulová.

Později se odstěhovali do Austrálie, kde Marcela žije dodnes. Už ale pouze s jejich desetiletým synem, manžel se vrátil do Čech.

„V Austrálii trénuji plavání. Ve volném čase hodně jezdíme se synem na výlety na kolech. V Austrálii jsou také hezká místa, ale stejně nedám dopustit na Šumavu,“ říká někdejší plavkyně.

Do Českých Budějovic se ale Řehulová pravidelně vrací a zvažuje i návrat natrvalo.

Před čtyřmi roky dostala Marcela Šmídová Řehulová zajímavou pozvánku do Prahy. Český olympijský výbor pozval sportovce, jimž se před více než třiceti lety rozplynul sen o olympiádě v Los Angeles. Organizátoři nezapomněli ani na Jihočešku.

Marcela Řehulová se dočkala symbolické omluvy. „Bylo to milé. Já už ale dnes nelituji, že jsem se tehdy nemohla zúčastnit. Sportu jsem vděčná za to, že mi pomohl překonat různá úskalí v životě,“ uzavírá povídání Marcela Šmídová Řehulová.