A to není při letošním účtování všechno – může se pochlubit účastí naMS v Severní Koreji, kolébce taekwonda.

Deník už informoval, že na domácím šampionátu se Českobudějovičtí stali celkově třetí nejúspěšnější školou. „Určitě jsme nečekali, že to bude takhle dobré. Ale už minulý rok jsme se umístili dobře, takže jsme věřili, že nějaká ta medaile bude. Šance je vždycky, ale jistotu nemáte, takže jsme rádi,” říká s úsměvem subtilní mladík, v němž byste tvrdého bojovníka, připraveného rány rozdávat i přijímat, nejspíš nehádali.

Ale chyba lávky! Na MČR triumfoval ve sportovním boji, kde bral zlato, a v technických sestavách byl těsně druhý. S takovou sbírkou individuálních úspěchů vynikal. „Škoda, že nevyšly sestavy, ale bohužel jsem neměl před mistrovstvím tolik tréninků. Spíše jsem se zaměřil na boj než na sestavy,” vysvětluje taekwondista, jenž bojuje ve druhé nejlehčí kategorii mužů do 64 kilogramů. „Rozdělení dle váhy je spravedlivé. Ale pak jsme soutěžili v týmech, kde týmy nasazují soupeře proti sobě, a tam jsem se pral s kluky, kteří mají třeba osmdesát kilo. Takže tam je to zajímavější!” podotýká.

Brněnské medaile staví ve své závodní kariéře vysoko. „Je to velký úspěch,” cení si brněnských kovů, třebaže má doma „velkou” medaili z vrcholné reprezentační akce. „Vyhrál jsem mistrovství Evropy. A v thajském boxu a kick boxu se umisťuji vysoko na různých závodech. Zatím jen republikových, ale doufám, že to dotáhnu ještě někam výš,” láká Šimečka boj v ringu.

Divíte se, co ho odvádí od taekwon-da, kde je tak úspěšný? Dokonce se kvalifikoval na letošní mistrovství světa… „Poslední dobou mě začíná bavit full kontakt, takže experimentuji. Taekwondu sice dávám pořád víc, ale už zároveň směřuji k thajskému boxu,” netají se Šimeček a připouští, že zkušenosti, posbírané v Tong-Il, se mu při tom hodí. Taekwon-do je dobrou průpravou pro ostatní bojové sporty. Filip Šimeček souhlasí: „Dobré je, že se člověk naučí dobře kopat nohama. Zase tu ale jsou určité nevýhody. Nejsem zvyklý na takovou ránu, v taekwondu je přece jen lehčí kontakt. Velké rány, kolena a podobně, to mi ještě dělá problémy,” přiznává.

Začátkem září Filip Šimeček reprezentoval na mistrovství světa v Severní Koreji. Byla to lákavá představa, vydat se ke kořenům svého sportu, do země, kde taekwon–do vzniklo. „Měli jsme nejúspěšnější seniorský tým. Celkově se Česká republika umístila na čtvrtém místě, to je dobrý výsledek. Já ovšem vypadl hned ve druhém kole, takže nic moc,” ohlíží se Šimeček za vystoupením na mistrovstvím světa.

Oddílový kolega a druhý reprezentant Jan Chaloupka dopadl podobně: „No, já vypadl ve třetím kole!” Shodnou se v tom, že kolébka sportu, na který se dali, jim dvakrát neučarovala. Neměnili by. „Severní Korea je fakt hrozná. To se musí vidět. Když jsme viděli, jak tam lidé žijí, tak jsme si říkali, že my se máme jako prasata v žitě! Byli jsme rádi, že jsme tím letadlem s prostřílenými křídly vůbec doletěli tam a zpátky! Byl to mazec,” shrnou Jihočeši zážitky z Koreje.