Dlouhé roky patřil k absolutní domácí špičce na plochodrážních oválech (třikrát bral bronz v mistrovství republiky jednotlivců a s Plzní slavil extraligový titul) a sbíral také úspěchy v zahraničí. Spolu s bratry Drymlovými se stal mistrem Evropy ve dvojicích, v barvách týmu Peterborough Panthers si vyzkoušel účast ve finále prestižní britské nejvyšší soutěže.

Jenže to už je minulost. Současnost je taková, že dva závodní speciály stojí připravené u Simotů doma v dílně v Babicích a jejich využití je minimální. „Naposledy jsem jel extraligu na podzim roku 2020 po covidu. Od té doby jsem nezávodil,“ připomíná dočasný konec kariéry. „Jdu se jenom dvakrát třikrát do roka svézt třeba do Plzně a doma si občas zajezdím na motokrosové motorce. Nic víc,“ dodá.

Končit se sportem svého srdce rozhodně nechtěl. „V době covidu jsem dostal smlouvu v Anglii v Plymouthu, kde jsem předtím působil. Jenže kvůli pandemii se v Británii ten rok vůbec nezačalo závodit. Další sezonu jsem se domlouval s Birminghamem, jenže bych tam musel být půl roku v kuse kvůli karanténě, což jsem nechtěl. Birmingham mi poslal kontrakt i na minulý rok. Rozmýšlel jsem se, jestli podepsat, nebo ne, protože jsem si za dva roky zvykl být doma. Nakonec jsem kývl, ale kvůli Brexitu jsem nedostal vízum a pracovní povolení, takže to vlastně rozhodli za mě,“ jen bezmocně pokrčí rameny.

Jan Kvěch (vpravo) se Zdeňkem Simotou si dávají v posilovně pořádně do těla.
Jihočech Jan Kvěch chce zaútočit na postup do Grand Prix na ploché dráze

Závodit na ploché dráze pouze v České republice je v současné době především z ekonomického hlediska složité. „Něco to samozřejmě stojí, musíte závodění leccos obětovat. Abych strkal peníze do motorek a všeho kolem, připravoval se a pak objel čtyři extraligy za rok a k tomu pár přeborových závodů, v tom moc smysl nevidím. Sice mi to strašně chybí, ale tohle cesta prostě není,“ má jasno.

Kariéru však přesto definitivně uzavírat nechce. „Chybí mi to, a kdyby se objevila nějaká možnost, která by ekonomicky alespoň trochu dávala smysl, tak bych do toho asi šel. U nás to ale moc nevidím,“ je si vědom. „Motorky jsou pořád připravené na dílně a jak už jsem říkal, dvakrát za rok se na nich jedu sklouznout. Když na to sednu, tak to tam pořád je. Plochá dráha se zapomenout nedá. Samozřejmě je pak třeba na tom sedět dvakrát v týdnu a být pořád v kontaktu s těmi nejlepšími, aby byl člověk konkurenceschopný,“ nemá obavu z případného návratu.

I když sám nejezdí, plochodrážní prostředí úplně neopustil. „Občas jedu na závody s Honzou Kvěchem,“ připomíná svého mladšího kamaráda a dalšího Jihočecha, který se přetahuje s Václavem Milíkem o pozici české jedničky. „Na Grand Prix do Prahy, Zlatou přilbu do Pardubic nebo na extraligu většinou vyrazím. Dělám to celý život a závody mi chybí,“ neskrývá. „Na druhou stranu, když to nevidím a tolik nesleduji, tak to není tak hrozné. Ale jakmile tam přijedu, tak mám nutkání skočit zase na motorku a závodit. Jenže když si pak dám na jednu stranu plusy a na druhou minusy, tak je to tak, jak to je,“ posteskne si.

Rudolf Plch
Rudolf Plch vstoupil do letošní motokrosové sezony výhrou na přeboru v Klukách

Plochá dráha šla momentálně stranou a Zdeněk Simota se musí nějak živit. „Když začal covid, tak jsem se u nás na vsi ve Chvalovicích začlenil do party obkladačů. Začínal jsem spárovat, pak jsem se naučil silikony a postupně jsem začal i obkládat. Udělal jsem si živnost a teď je to prostě moje obživa,“ naznačuje, kudy se ubíraly jeho další kroky. „Není to špatná práce. Přes léto je to vůbec dobré, jenom zimy jsou na stavbách trochu krutější,“ usměje se. „Vedle v Babicích, odkud pocházím, mám dílnu a jsem tam skoro každý den. Když nepřipravuji motorky sobě, tak dělám babety, pionýry, sekačky, auta. Pořád se v něčem vrtám.“

Pokud by se objevila smysluplná nabídka ze světa ploché dráhy, tak by o ní určitě minimálně přemýšlel. „Vidím na Honzovi Kvěchovi, jak je těžké se prosadit třeba do polské nejvyšší soutěže a udržet si tam stálé místo. Přitom on tam určitě patří. V Polsku je plošina sport číslo jedna, chodí spousta lidí a je tam obrovský přetlak jezdců. V Anglii jsou podmínky lidštější, berou tam na leccos ohled a není tam takový tlak. Tam by se pořád ještě dalo závodit. Mám na Ostrovech spoustu známých a pořád jsem na příjmu i v kontaktu, kdyby se něco naskytlo. Ještě by to šlo. Udržuji se fyzicky, abych byl kdykoliv připraven,“ ujistí.