Do jihočeské metropole se moc těšil, pozdravil se s kamarády, navíc jeho tým ve třetiligovém utkání vyhrál nad budějovickým béčkem 1:0. Zpět do Prahy Čajánek odjížděl spokojen.

Jak se narodilo vaše nečekané masérské krčské angažmá?
Pracoval jsem v hotelu Olympie na Zadově, kam Krč přijela na soustředění. Zrovna u nich v týmu končil masér, tak si mě přímo ze Šumavy odvezli do Prahy. Zkusil jsem to, nelituju. Mám dobré podmínky, bydlení…

Je rozdíl v podmínkách ve třetí lize ve Spartě Krč a v Dynamu?
V Krči je to áčko, zatímco v Dynamu je ve třetí lize béčko. To je rozdíl. Zdá se mi, že malinko jsou na tom co do podmínek lépe hráči v Praze než v Budějovicích. V béčku, kde já v Dynamu masíroval, to přece jen bylo trochu jiné. A navíc já šel do Prahy do druhé ligy.

Tedy o soutěž výš?
Přesně tak. Jako masér jsem ochutnal druhou ligu, i to jsem si chtěl vyzkoušet. Pro mě to zase byla dobrá zkušenost. I to mě zlákalo.

Tady na Složišti vám určitě zůstalo hodně kamarádů…
…no jéje. To víte, je jich dost. Zůstávám tady do zítřka. A ještě jsme vyhráli, takže nálada je parádní. Vypadá to na večer v Masnejch.

Hecoval jste se s někým z Dynama?
Ani ne. Jenom malinko jsme se pohecovali s Pepíkem Drhů, který dělal pořadatele a vedoucího v Dynamu u béčka. A taky samozřejmě trochu s Pavlem Tobiášem.

Jak vzpomínáte na vaši sportovní kariéru, v kraji jste patřil dlouhé roky mezi nejlepší volejbalisty…
Vzpomínám rád na dobu, kdy nás trénoval Míra Čadil. Byly to krásné časy. Od roku 1974, kdy jsem přišel do Budějovic po vojně, až do roku 1980 to byla nejlepší léta. Tehdy jsem mohl jít do Škodovky, ale zůstal jsem kvůli výborné partě v tehdejší Zemědělské fakultě. Nelituju toho.