Ve věku 72 let zemřel Jaroslav Pešek. S kamarády v areálu Meteoru hrával krajskou soutěž ještě vlastně docela nedávno. Do klubu, který má od nepaměti své sídlo u Vltavy, přišel z tehdejšího Slavoje České Budějovice (později Škoda). Bavil se na kurtu, bavil i své okolí.

Blízko byl i vodácké partě, která vyrážela v létě pravidelně na slovenské řeky, v zimě jezdil s vodáky na lyže. Bývalo veselo, stejně jako večer u ohně s kytarami.

Zápasy ve volejbalových soutěžích pozorně sledoval i z umpire. Mezi rozhodčími šířil dobrou náladu. Sporné situace se snažil řešit ne kartami, ale úsměvem…nakonec, na kurtu se všichni dobře znali. Jaroslav Pešek přijal i nelehkou roli trenéra.

Proč nelehkou? Ve druhé lize vedl tým žen Meteoru a znáte to, jak to v dámských kolektivech chodí. Hráčky se na něj jednou domluvily, schválně v mistrovském utkání zkazily servis. Každá jeden. Alena do sítě. Druhá Alena do autu. Liba? Zase aut. Všech šest. Přitom Jarda byl na “vejpal” pedant. Na lavičce nejprve seděl, kroutil nechápavě hlavou, pak na ní i stál, poskakoval kolem lajny, a další balon z podání letěl do sítě. Na celou tělocvičnu řval jako lev. Tipněte si, kam poslala servis sedmá hráčka, která přišla na řadu? Tak moc se snažila, aby míč přeletěl přes síť, ta už zkazit nechtěla, ale ani jí se poslat balon soupeřkám nepovedlo. Jardu Peška tehdy málem trefil šlak. Až po zápase se mu přiznaly a společně se zasmáli.

Na pivo už za ním, do hospůdky, kterou provozoval na Meťáku, nikdy nezajdeme.