Do roku 2001 vládl v Afghánistánu Taliban, který nutil chodit ženy zahalené od hlavy k patě, zakazoval kino, alkohol nebo pěstování opia. Po pádu Talibanu se v zemi usídlily zahraniční jednotky a vojáci pivem nepohrdnou.


„Od roku 2005 sem vážíme světlý ležák v objemu řádově tisíce hektolitrů,“ říká mluvčí Budvaru Petr Samec.
„Pivo, které do Afghánistánu putuje, není určeno pro afghánské obyvatelstvo,“ vysvětluje ředitel Jiří Boček. „Berou ho mezinárodní vojenské jednotky, co zde působí.“


Obchodní ředitel Budvaru Robert Chrt říká, že z hlediska importu jde o malé a exotické země.

„V každé hledáme firmu, která má portfolio importovaných piv. Jsou to islámské země, kde je vztah k alkoholu problematický, takže distribuce se většinou omezuje na hlavní město, ambasády a vojenské základny. Což je zrovna případ afghánského Kábulu.“


Čeští vojáci si však na Budějovickém Budvaru nepochutnají. „Na české základně sice máme nealkoholické pivo, ale nejedná se o značku Budvar,“ vysvětluje Jana Růžičková z Generálního štábu Armády ČR. „Od jiných vojáků však vím, že alkoholický budvar lze v Kábulu koupit.“


Slova potvrzuje kapitán Milan Pavlík z Bechyně, který před dvěma lety velel českému kontingentu v Kábulu.
„Čeští vojáci mají na zahraniční misi zákaz požívání alkoholických nápojů,“ říká Pavlík. „Na německé základně v Kábulu budvar mají. Dá se koupit v jejich obchodě pro vojáky. Pivo si může v omezené míře koupit voják, když má volno, a to od 19 do 21 hodin. Denně však nejvíc litr, takže koupí buď tři třetinky, nebo dva půllitry.“


Mezi obyčejné Afghánce se budvar sice nedostane, jenže situace v postsovětském Ázerbájdžánu je trochu jiná.
„Export do Ázerbájdžánu jsme loni zvýšili o 500 %,“ říká Boček. „Číslo ale není určující, neboť když jeden rok dovezete láhev a příští rok pět, pětinásobný nárůst máte také. Ázerbájdžánci nejsou tak radikální v otázce konzumace alkoholu. Většinou to vyřeší, že si s pivem vlezou pod střechu a řeknou: Sem náš Alláh nevidí,“ prozrazuje s úsměvem exotickou pivní strategii Jiří Boček