Věra se před lety vyučila dámskou krejčovou. Po vyučení nastoupila do tehdejšího n.p. Šumavan. Při zaměstnání vystudovala dálkově střední oděvní školu. V Šumavanu, který byl ve své době velmi známý výrobce košil, pracovala dvacet let. Prošla zde téměř vším.
Po revoluci se pustila do podnikání. Uvědomila si, že budoucnost domovského podniku je velmi nejistá a také že chce mít svou vlastní dílnu, aby nebyla na nikom závislá. Začala sama šít doma, práce bylo hodně. Zprvu to byly zakázky pro známé a také pro lidi převážně z Vimperka. Později ke klasické zakázkové výrobě přibrala i šití košil a vedla dvě malé, specializované dílny.
Na začátku šily košile dvě švadleny, její bývalé kolegyně. Pak se tým rozšířil na pět lidí, posléze na sedm. Za dva roky bylo zřejmé, že potřebují další dílny, a tak se začaly přistavovat k původnímu domu další prostory. Tehdy již třináctiletý Jirka spolu s tátou a strýcem pracovali celé prázdniny. Úvěr se šetřil na to nejnutnější, co mohli, dělali sami.
Zaměřili se výhradně na český trh. „Jezdili jsme po republice a hledali hezké obchody na dobrém místě," vzpomíná Věra Vávrová. Košile se značkou VAVI se tehdy prodávaly v osmi desítkách prodejen. Nevyužili nabídek ze zahraničí, které přicházely hlavně z Německa.
Nepřibrali do firmy žádného podílníka nebo spolumajitele. „Začínali jsme z nuly a sami," říká energická majitelka firmy a mezitím kontroluje rukáv na košili a udílí rady, jak to udělat ještě lepší. Ale i firmu VAVI poznamenal příliv levného zboží z Číny. Reagovali tak, že otevřeli vlastní prodejnu nejprve v Praze, později v metropoli jižních Čech. „Když nechtěli od nás odebírat košile, protože čínské byly lacinější, museli jsme si přece poradit," říká paní Věra.
O prodejny se v počátku starala dcera Věra, která v tom pokračuje až dosud. V té době se navíc začal vytvářet trh s pracovními oděvy, a tak VAVI začalo vyrábět košile pro různé velké firmy a jiné oděvní značky. Spolupracují s jinými českými výrobci a prodejci. Navázali spolupráci s největšími českými módními značkami. Spolupracují s Pietrem Filipi, firmami Koutný, Klatt, Český filharmonický orchestr, Nties, Rutex, Miele atd. V kooperaci s těmito firmami oblékají letušky ČSA, stevardy Student Agency a Pendolina, zaměstnance Marks and Spencer…
Zajímavá je nabídka na jejich webových stránkách. Můžete si sami sestavit svoji vlastní košili a podle vašeho návrhu ji jako originál ušijí. „Jsme schopni během jednohodne košili ušít a doručit ji k zákazníkovi," říká současný ředitel firmy VAVI a syn majitelů, Jirka Vávra. Rodinnou atmosféru přenášejí do firmy a do vztahů se zákazníky. „Největším uznáním je, když zákazník řekne, že po nakupování u nás se cítí odpočinutý," dodává mladý ředitel firmy s úsměvem. Dodávají i kompletní sortiment ostatních oděvů. Začali tedy svým zákazníkům nabízet šití celých uniforem. Mají své dodavatele, zakázky dávají opět českýmfirmám. A tak ve Vimperku ušijí košile, jinde kalhoty a v další firmě bundy.
Momentálně oblékají řidiče autobusů jedné jihočeské dopravní společnosti. Jirka ukazuje bordovou košili, tmavé kalhoty ušité jako rifle nebo softshellovou bundu. „Řidiči si pohodlné oblečení chválí," říká patřičně hrdý dvaatřicátník. „Myslím si, že o zakázky by se firmy v Čechách a na Moravě měly dělit a garantovat jejich kvalitní výrobu v ČR," je přesvědčená zkušená podnikatelka.
„Proč dávat přednost zahraničním firmám jen kvůli pár korunám rozdílu v ceně výrobku? Je to krátkozraké. Cena není vždy to nejdůležitější. Vítězi výběrových řízení většinou pouze zprostředkovávají nákup a prodej zboží, které bylo vyrobeno v Číně nebo Indii. My pod cenou vyrábět nemůžeme, protože šijeme v ČR. A také se nemůžeme chovat k zaměstnancům, životnímu prostředí tak, jako v některých zemích, odkud pak přicházejí levné výrobky. Proč pouštět práci ven? Vždyť čím více toho udělají naši zaměstnanci, protože jsou placeni za výkon, tím více zase státu odvedeme a navíc ti lidé, kteří pro české firmy pracují, mají zaměstnání," dodává Věra Vávrová.
close
zoom_in
A Jirka doplňuje: „I když jsme nechtěli látky kupovat v zahraničí, jsme nuceni to dělat. V podstatě u nás není žádná textilka, kterou by ze sta procent vlastnil český majitel. Tradice skončila," konstatuje mladý podnikatel.
Slova potvrzuje i jeho matka: „Ze sedmi závodů, co měl například Šumavan, dnes není ani jeden. Jako poslední končil podnik v Klatovech. Tady v našem okolí bylo šest firem na šití, dnes už jsme sami.Je velice smutné, že jsme v ČR připustili zánik rozvinutého oděvního a textilního průmyslu. Z pohledu zevnitř vím, že to je důsledek nedostatečné péče o rozvoj podniků stejně jako beztrestnosti majitelů, kteří po roce 1989 často svěřené firmy nedokázali vést nebo je rozkrádali. Poslední přitěžující okolností je, že banky začaly odmítat poskytovat úvěry v tomto odvětví," říká.
Zakladatelka značky VAVI dodává, že chce výkon a kvalitu od svých zaměstnanců, aby právě ty VAVI reprezentovaly. Dbají tady na detaily. Je jasné, že v dílnách pracují především ženy a jako matky od rodin mají spoustu starostí. „Musíme si navzájem vyhovět. Když je třeba, zapneme na maximum, na druhé straně vyhovíme, když potřebují kolegyně během dne něco zařídit a odejít dřív z práce. Pracovní doba je v tomto
ohledu flexibilní," říká paní Věra.
Problém současného podnikatelského prostředí vidí Věra Vávrová v nedostatku kvalitních pracovníků.„Bohužel téměř zmizelo učňovské školství. Střední školy se předhánějí, aby sehnaly co nejvíce žáků, ale jejich pracovní uplatnění je nejisté. Podle mého chybí systém propojení teorie a praxe, kriticky se nám začíná nedostávat odborníkůprávě v průmyslu," říká. Nové síly je téměř nemožné sehnat. Akutně potřebují dvě švadleny a střihačku.
Věra Vávrová je ve Vimperku členkou městské rady. Do komunální politiky vstoupila, protože má od malička ráda Vimperk a jeho okolí. Myslí si, že některými zákony, pokyny se dociluje opačný efekt než je prospěch místa, kde lidé žijí. I proto se věnuje charitě, která působí právě na Vimpersku.
Komunální politika začíná být podle Věry Vávrové podobně bezvýchodná jako ta celostátní. Téměř nikdo se neřídí skutečnými potřebami města nebo země. I proto se věnuje raději charitě. „Například ve veřejných zakázkách vyhrávají nejnižší nabídky. Podle mého je to nesmysl. A když vyhrávají firmy odjinud a tady u nás roste nezaměstnanost, tak to také není dobře," myslí si. Podle Jirky Vávry je třeba se znovu učit, jak být v obchodu férový.
Etika prý bohužel ustupuje penězům. A peníze nepředstavují žádnou trvalou hodnotu, ani smysl života. Je důležité také zůstat konkurenceschopným podnikem, aby se zajistila práce pro lidi. „Zákony by měli posuzovat lidé s praktickými zkušenostmi, aby se co nejvíce přiblížily skutečnosti." říká podnikatelka, za níž je úspěšných třiadvacet let podnikání v oboru, který v České republice přenechává původně silnou pozici zahraničním společnostem.
