Po celý svůj profesní život se snaží o to, aby lidé respektovali krajinu jako živý organismus, který ke svému životu potřebuje zachování několika zdánlivě jednoduchých principů. Ne vždy se to bohužel daří. Aby se pohled veřejnosti pokud možno změnil k lepšímu, nabízí Jaroslav Šíma z Týna nad Vltavou přednášky školám i odborníkům.

Vychází přitom z bohatých osobních zkušeností. Už před třemi desítkami let, ještě jako pracovník Českého svazu ochránců přírody, když se stavěla přehrada u Hněvkovic, společně se studenty Gymnázia Česká přesazoval nad zátopovou čáru dymnivky, stulíky nebo orchideje. Letos například skončil velký projekt, ve kterém působil jako jeden z odborných garantů. Spojily se v něm s pomocí evropských dotací jižní Čechy, Dolní Rakousy a jižní Morava. Pod heslem Klima Grün se věnoval projekt výsadbě zeleně v krajině. „Sázela se spousta stromů a keřů,“ říká Jaroslav Šíma a dodává, že by se lidé měli naučit lépe s krajinou nakládat. Například pro to, aby mohla zeleň fungovat jako klimatizační jednotka.

Seriál přednášek Krajina nás spojuje zahájil už před časem s několika kolegy. „Cílem bylo představit souvislosti procesů v krajině, vztahy mezi počasím, stavem krajiny a hospodařením s půdou,“ přibližuje program seminářů, které měly i svou terénní část, Jaroslav Šíma.

Podle krajinářského architekta, absolventa odborných škol v Lednici či Mělníku nebo Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, je klíčové pojmenovat příčiny současných problémů se vzrůstajícím suchem, nedostatkem vody a především vyzdvihnout nezastupitelnou roli zeleně.

KLIMATIZACE

Seminář nabízí vysvětlení a odpovědi na otázky, proč je zeleň důležitá coby zdroj energie, půdotvorný element a klimatizační jednotka, jak zeleň vysazovat a pečovat o ni a kde je vhodné a možné zeleň v krajině i intravilánech obcí vysazovat se zřetelem k vlastnickým vztahům. Existuje přitom úzká vzájemná souvislost mezi stavem zeleně a hospodařením s vodou v krajině. „Je třeba vodu zadržet v půdě a rostlinách. Zadržet ji na poli a ve strukturách krajiny,“ říká Jaroslav Šíma a připojuje, že v přehradních nádržích už se zadržuje voda, která vlastně z krajiny odtéká, kterou prakticky ztrácíme.

„Jde o kompromis,“ uznává přitom krajinářský architekt, protože zemědělská krajina je u nás tradičně intenzivně využívána a těžko ji lze zpětně třeba z velké části zalesnit. Ale například i způsob využívání půdy a osazované plodiny či meziplodiny ovlivňují zadržování vody v krajině a zpětně mají vliv na kvalitu půdy. Jde o vzájemný vliv i řady dalších činitelů.

Jaroslav Šíma poukazuje v této souvislosti na to, že jsou velké rozdíly mezi tím, jak se zemědělci starají o půdu. Někteří jí věnují velkou péči, jiní na ni nahlížejí především jako na produkční záležitost, ale ne v dlouhodobém horizontu. Může se pak třeba stát, že je až 45% půdy u nás postiženo zhutněním. To mimo jiné znamená, že je příliš "udusána" při zemědělské výrobě. Výrazně to pak mimo jiné ovlivňuje její schopnost přijímat vodu. Půdě chybí i organická hmota, zjednodušeně by se dalo říci humus. "Na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity máme terénní cvičení. Zkoušeli jsme posoudit půdu na poli, v remízku a na mezi," říká Jaroslav Šíma a upozorňuje, že stačí metrový rozdíl mezi plochami a na půdě je to výrazně znát. Půda je přitom jedním ze zásadních předpokladů života na Zemi.

S výše uvedenými principy se lze seznámit nejen na zmíněných seminářích, ale také v Přírodovědném muzeu Semenec u Týna nad Vltavou, kde Jaroslav Šíma vedle své pedagogické a jiné činnosti působí.

Programy pro školy, interaktivní prvky, expozice, semináře – všechny aktivity Semence směřují podle Jaroslava Šímy k jedinému cíli: pochopit, že krajina, která nás obklopuje, nám poskytuje veškerou obživu a naší povinností je chovat se k ní se zřetelem k tomuto faktu: bez funkční krajiny naše země nebude prosperovat. K čemu nám budou velká vodní díla, když nebudeme mít vodu, která by je naplnila? K čemu nám budou veliká širá pole, když půda na nich bude mrtvá? K čemu nám budou veliká města, když v nich nebude co jíst a bude tam horko k zalknutí? Možná extrém, ale jak dlouho budeme opomíjet základní fakt, že se tomuto stavu každým dnem přibližujeme? Kdy budeme situaci řešit? Až tento extrém nastane? "To asi opravdu nikdo z nás nechce, aby se z naší milé české kotliny stala nehostinná poušť," upozorňuje Jaroslav Šíma na nebezpečí, které plyne z podceňování přírodních zákonitostí…