„Protože jsme nedávno personálně posílili o dalšího zkušeného očního lékaře a optometristku, která nám velmi pomáhá při vyšetřování pacientů s dioptrickými vadami, počítáme se zvýšením počtu operací,“ plánuje primář kliniky Vladimír Chodura.


Jaké operace děláte nejčastěji?
Naše vlajková loď je refrakční chirurgie. To znamená odstraňování dioptrických vad různými operačními metodami, zbavování lidí závislosti na brýlích či kontaktních čočkách. Ale i vylepšování zraku a kvality vidění těm, kteří třeba dosud ani brýle či čočky nenosili a přesto špatně vidí.


Je provádění takových operací omezeno nějakou věkovou hranicí?
Refrakční chirurgie je v právním kontextu omezena plnoletostí, čili běžně léčíme pacienty až od osmnácti let. Výjimečně operujeme i mladší pacienty, a to tehdy, když mají nějakou opravdu těžkou dioptrickou vadu. U nich je nutný písemný souhlas rodiny a je to vždycky komplikovanější. Vývoj dioptrické vady nekončí v osmnácti letech, mnohdy pokračuje i déle. Ale my se snažíme přesný stav zjistit u každého individuálně a vždycky raději operujeme vadu, která už stabilní je, protože pak je i daleko větší naděje na doživotní ostrost vidění.


Můžete popsat nejběžnějšího pacienta kliniky?
Typický představitel největší skupiny je krátkozraký, poměrně mladý pacient kolem pětadvaceti, třiceti let s průměrnou dioptrickou vadou kolem tří čtyř dioptrií. Tím pádem je plně závislý na brýlích nebo na kontaktních čočkách, což ho většinou obtěžuje hlavně při sportu a chce se této závislosti zbavit a žít svobodněji. Přitom podíl žen a mužů je poměrně vyrovnaný.


Stojí o operační zákroky i starší lidé, kteří jsou často konzervativnější?
Starší lidé často mívají zájem o operaci, která pomáhá řešit problém vetchozrakosti. To je ta známá potřeba brýlí na čtení kolem pětačtyřiceti let věku u lidí, kteří dosud žádné brýle nepotřebovali. Operujeme ale i dost lidí starších padesáti let, kteří přijdou se svojí dlouholetou brýlovou dio〜ptrickou vadou a chtějí se jí zbavit.


Pamatujete si na nejstaršího pacienta?
Ano, je to milá dáma ve věku po sedmdesátce a trápila ji dalekozrakost. To znamená, že potřebovala jedny brýle na dálku a druhé silnější brýle na blízko. A i ve svém věku se rozhodla, že už ji brýle nebaví a obtěžují. Podstoupila u nás laserovou operaci. Velmi dobře si pamatuji na její reakci druhý den po zákroku – byla nadšená. A je dosud.


Najdou se i lidé, kterým nemůžete vyhovět?
Samozřejmě. Zhruba každému desátému člověku musíme po našem podrobném očním vyšetření říci, že bohužel není na dioptrický zákrok vhodný. Že by to pro něj nebylo přínosné nebo bezpečné, že bychom šli do rizika komplikací.


Čím odmítnutí pacientům zdůvodníte?
V podstatě jde o dvě nejčastější bariéry – tou první je tupozrakost. Spousta lidí ani neví, že jsou tupozrací. Jiní se přijdou zeptat, jestli medicína nepokročila tak daleko, že by se s tím dalo něco dělat. Tupozrakost jako taková se v dospělosti již léčit nedá. Odstraněním dioptrií můžeme ale často významně zlepšit vidění i u tupozrakého oka. Bohužel u těžkých forem tupozrakosti skutečně musíme zájemce odmítnout, protože bychom operovali jejich jediné vidoucí oko a to by bylo příliš velké riziko.


A druhý důvod?
Druhou největší skupinou je degenerativní onemocnění rohovky, keratokonus. O něm opět spousta lidí neví. Tam se musíme v první řadě zabývat odstraněním nebo stabilizací této vady a až následně i případným vyřešením jejich dioptrického problému.


Jak dlouho ostrý zrak po operaci vydrží?
První předpoklad toho, že kvalitní vidění vydrží do konce života, je stabilita dioptrické vady na dálku. Za stabilní můžeme považovat vadu, která se za poslední jeden až dva roky už dál s věkem pacienta nezhoršuje. Pokud operujeme dioptricky stabilní vadu, pak je velmi vysoká pravděpodobnost, že dioptrická nula, kterou operací vytvoříme, zůstane napořád. A další aspekt souvisí u starších pacientů s vetchozrakostí, o níž už jsem se zmínil.


To je realita, že s dioptrickou nulou vidí člověk ostře na všechny vzdálenosti pouze do zhruba pětačtyřiceti let a pak už potřebuje brýle na čtení?

Ano. Pokud někdo v sedmdesáti letech čte bez brýlí, pak musí být krátkozraký. Aspoň na jedno oko, kterým písmenka vidí ostře.A pokud by byl krátkozraký na obě oči, zase neuvidí ostře do dálky.


Všímáte si na ulici lidí, kteří jsou zralí pro vaše zákroky?
Čím dál častěji se přistihnu, že tyhle věci registruji. Třeba si řeknu, támhleten člověk má tak silné brýle, proč se ještě o nějaký zákrok nezajímá? Nebo když vidím mladší lidi, jak mhouří své krátkozraké oči, aby aspoň trošku slušně viděli, a brýle nemají, protože by se za ně třeba styděli nebo jim překáží…


Jenže co když patří k těm, kteří se bojí, že je zákrok bolestivý?

Spousta lidí se nám svěřuje, že slyšeli o zákrocích, které se dělaly v minulých letech, jako o poměrně krutě bolestivých, hlavně co se týče pooperačního hojení. Vzhledem k tomu, že provádíme moderní metodu Lasik, to tak není. Po Lasiku oči už druhý den nebolí a i vidění se zlepšuje velmi rychle.


Léčil byste někoho z rodiny?

Ano. Zatím jsem nikoho z rodiny neoperoval, ale pokud by k tomu byla vhodná situace, nezdráhal bych se.


Oční kliniky rostou jako houby po dešti, nebojíte se konkurence?
Konkurenční prostředí mezi refrakčními klinikami existuje už delší dobu a já myslím, že to je jedině dobře. Je to obor, který se strašně rychle vyvíjí, a je důležité, aby se všichni hráči na tomto hřišti snažili jít s dobou, být moderní a přesní. Konkurence je zdravá.