Višně v alkoholu zde vyzkoušeli poprvé loni a po velkém ohlasu letos naložili tunu tohoto ovoce. Vybrali tmavé, vyzrálé plody z prověřených oblastí Chelčicka a Lhenicka a nechali je asi dva měsíce proležet v kalvadosu, tedy kořalce z jablek. Od té doby prý nemají o zákazníky nouzi.


„Je to ovoce v ovoci. Lidem to chutná, buďto naše višně konzumují k televizi a prý se jim při tom nádherně usíná, nebo je pracovitější ženy balí do čokolád a dávají jim další chuťové přívlastky,“ popsal majitel lihovaru Jaroslav Ledajaks.


Višňovku i další likéry vyrábějí v Poněšicích klasicky, tedy macerací čili máčením konkrétního ovoce. Tento proces je inspiroval i k netradičnímu spojení višní a kalvadosu, protože jablka zde bývají nejdostupnější surovinou. Zpracovávané ovoce pochází výhradně od regionálních pěstitelů a všechny přírodní destiláty a likéry vznikají v Poněšicích bez přídavku potravinářského lihu, barviv a dochucovacích přísad. V nabídce lihovaru jsou i speciality, jako například mrkvovice, vínovice nebo pivovice.


Letos byl sice pro ovocnáře horší rok, ale višní se naštěstí urodilo dost. Zato loňská sezona byla natolik štědrá, že poněšický lihovar zpracoval asi 250 tun ovoce a měl co dělat až do letošního července. Může fungovat i přes zimu, protože část objektu vytápí odpadní teplo. Vodu na chlazení destilační kolony, která podle původní technologie odcházela do kanalizace vyhřátá na 70 stupňů Celsia, využil majitel k vytápění vnitřní kvasírny. Letos ale kvůli neúrodě velký nával sadařů v zimě nečeká. „Můžeme pálit leda mrkev nebo pivo. Teď jsme premiérově zkusili vyrobit pálenku z medu, když se povede, chtěli bychom ji dodat ještě na předvánoční trh,“ popsal své plány Ledajaks.


Ovocné destiláty, takzvané bílé pálenky, přicházejí podle něho znovu do módy. Měly u nás tradici, takže jde vlastně o návrat ke kořenům. „Je to tekuté ovoce a lidé zase objevují, v čem je dobré. Základem je kvalita kvasu, maximum té dobroty se dělá ve fázi kvašení,“ zdůraznil.


Proto chce dát návštěvníkům také možnost, aby nahlédli do tajemství výroby ovocných destilátů a v chystané interaktivní expozici si jejich přípravu vyzkoušeli vlastníma rukama. Prohlédnou si například různé druhy kvasinek a dozvědí se, jak vzniká vůně a proč. Toto centrum by mělo vzniknout v nedaleké roubené stodole. Ledajaks si založil lihovar v roce 2002, prý jako obranu před stresem z důchodu.


S pětiletým odstupem konstatuje, že coby lék na případnou nudu funguje tento provoz bezvadně. „Je to vysvobození,“ shrnul s úsměvem své zkušenosti.