Maturanti si v jednom dni vyzkoušeli, jaké to je být vysokoškolákem

NA VLASTNÍ KŮŽI

Je úterý, půl jedenácté dopoledne a já ještě spolu s kolegyní postávám ve vestibulu Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity. Čekáme na studenty obchodní akademie z Jindřichova Hradce. Ti si sem dnes přijedou vyzkoušet, jaké to je být vysokoškolákem. Petr Štumpf z Katedry obchodu a cestovního ruchu Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity mi vypráví, že akci „Vysokoškolákem nanečisto" tady začali pořádat před dvěma lety hlavně proto, aby studentům maturitních ročníků přiblížili skutečný život na univerzitě a usnadnili jim tak případný vstup na tuto akademickou půdu.

Jen v letošním akademickém roce si život vysokoškoláka vyzkoušelo přes tři sta středoškolských studentů z jižních Čech. „Jak to na fakultě chodí, poznali například studenti z Obchodní akademie a jazykové školy v Písku, dále studenti Střední školy obchodní v Českých Budějovicích a obchodních akademií z Českých Budějovic či Tábora," vyjmenovává Petr Štumpf některé ze škol, které této možnosti využily.

To už se ale ve dveřích Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity objevují první studenti z jindřichohradecké obchodní akademie, zahájení hlavní části programu tak nic nebrání.

Ještě krátké seznámení a pak už se spolu s ostatními vydávám na naučnou stezku s názvem „Co se skrývá pod povrchem".

Ekonomická fakulta je totiž první fairtradovou fakultou v České republice, a tak je naším úkolem najít v prostorách fakulty celkem osm panelů, na nichž jsou popsány jednotlivé produkty, které máme uhodnout.

Máme na to patnáct minut, času není nazbyt. Že to nebude nic jednoduchého, zjišťuji vzápětí. Džíny, kávu a čokoládu z indicií jsem ještě jakž takž poznala, u sedmého panelu se mi ale nebezpečně krátí čas. Díky bohu však nejsem jediná, a tak i když je studentům kolem 18 a mně táhne na třicet, dáváme hlavy dohromady. Naše společná práce se nakonec vyplácí a po odevzdání našich soutěžních karet dostáváme jako odměnu čokoládu, jak jinak než fairtradovou.

Tím ale úterní den na fakultě nekončí. Naší další zastávkou má být Akademická knihovna, proto se pomalu vydáváme na cestu. Díky tomu, že se knihovna nachází blízko budovy fakulty, se ani nenadáme a už nás vítá knihovnice Marie Kalátová.

TŘÍPATROVÁ KNIHOVNA

„V této budově sídlí knihovna od 19. ledna 2009, kdy byla čtenářům prvně otevřena. Celkem tady v budově najdete 500 studijních míst a 450 tisíc knižních svazků. Kdybyste za sebe seřadili všechny regály, které tu máme, dojdete k délce tři kilometry," vypráví nám Marie Kalátová a dodává, že o chod knihovny se dohromady stará 35 knihovníků. Ale to už ji moc neposlouchám, přiznávám. Nechávám se takříkajíc unášet geniem loci, který tato knihovna bezesporu má. Tady totiž opravdu pocítíte, co je to vysokoškolský život. Aby také ne, vždyť v průběhu semestru sem denně přijde na 1400 studentů. A tak z jedné strany k nám doléhá zvuk tiskárny, na jiném místě zase skupinka studentů debatuje nad společným projektem.

Pokud jste ale ten, kdo má při učení rád naprostý klid, myslí tu i na vás. Zakoupit si tu můžete špunty do uší, co „ticho a klid vám zaručí", bezplatně si na určitou dobu lze „pronajmout" i vlastní studovnu. Součástí knihovny je rovněž sklad, kde se nachází všechny kvalifikační práce, samoobslužný pult, který je otevřený 24 hodin denně, a kavárna, jež nabízí nepřeberné množství dobrot za studentské ceny. Právě u kavárny naše prohlídka knihovny také končí.

Co by to bylo za studentský život, kdybychom nenavštívili místo, kde se zdejší studenti stravují. Do karet nám hraje i čas, je půl jedné, proto ani chvíli neváháme a míříme do menzy. Tady stačí jen vystát tradiční frontu a už si na tácku odnáším polévku, hlavní chod a dezert. Na výběr mají studenti každý den z klasických jídel i minutek. Sem tam tady udělají také něco sladkého.

PĚSTITELÉ KÁVY

Za půl hodiny jsou talíře prázdné. Míříme proto do jedné z učeben, kde už na nás čeká Radim Dušek, odborný asistent na Katedře obchodu a cestovního ruchu Jihočeské univerzity, aby se s námi aspoň na okamžik proměnil v pěstitele kávy.

Ale pěkně popořádku.

Nejprve se máme rozdělit do skupin. Já a moje kolegyně se proto přesouváme do první lavice, kde se připojujeme k třídní učitelce středoškoláků z Jindřichova Hradce Miroslavě Petrákové. Poté nám je přiděleno číslo a arch papíru, do něhož budeme později zapisovat naše výsledky.

„Vy si ted vyzkoušíte, jaké je to být malým podnikatelem. Představte si, že jste pěstitelem kávy, kterou prodáváte. Máte třicet hektarů půdy. Počítejte s tím, že na trhu s kávou nikdy nejsou podmínky pro všechny stejné. Někdy vám nebude přát počasí, někdy bude třeba malá poptávka," seznamuje nás s hrou Radim Dušek a pokračuje: „Já vám vždycky řeknu, jaká bude v tom roce tržní cena, tedy za kolik se bude jedna tuna kávy prodávat, a jaké budou náhodné vlivy, tedy vlivy, které ovlivní produkci. Vaším úkolem bude spočítat hospodářské výsledky a dále se rozhodovat, jakým směrem se vydáte. Jestli budete nakupovat půdu, či prodávat." Radim Dušek upozorňuje i na to, že se nesmíme dostat do minusu. Pak už se všichni noříme do hry.

Ostatním to nečiní problémy, já ke hře přistupuji spíše s ostychem. Sama moc dobře vím, proč mé další kroky vedly na pedagogickou fakultu. Tady vedle mě ale sedí paní učitelka a moje kolegyně, není tak důvod k obavám, ba naopak.

Po deseti letech už máme sto hektarů půdy a jmění v celkové hodnotě přes třináct tisíc dolarů, což nám zaručuje první místo. Jiní takové štěstí nemají. Dva týmy dokonce bankrotují.

„Když studenti pochopili mechanismus hry, nebáli se riskovat a pustili se do manažerského rozhodování.

Nakupovali a prodávali půdu, ne vždy jim ale trh přál," zhodnotil průběh manažerské hry Radim Dušek. Takové hry se při výuce používají běžně.

„Jde o to, aby se naši studenti dokázali rozhodnout a aby viděli důsledky svých rozhodnutí. Zároveň jsou nuceni pracovat v týmu, vyjednávat mezi sebou," poukázal na klady takového způsobu výuky Viktor Vojtko, autor hry a vedoucí Katedry obchodu a cestovního ruchu Jihočeské univerzity.

DOMÁCÍ ATMOSFÉRA

Na hodinách už je něco kolem třetí, nastává tak čas rozloučení. Na závěr studenti dostávají pomyslný diplom o absolvování dne „Vysokoškolákem nanečisto".

Pak hurá na autobus.

„Je super, že si to můžeme vyzkoušet takhle nanečisto, aspoň nebudeme v případě, že se sem dostaneme, ty první dny tolik nervózní.

Už víme, jak to tu chodí," říká 18letý Jaromír Uraj.

„Nejvíc se mi na dnešním dni líbila hra na pěstitele kávy. Sice jsme skončili poslední, byli jsme v minusu 180 dolarů, ale aspoň jsme si to zkusili," dodává maturant. To jeho spolužačce se nejvíc zamlouvala návštěva knihovny. „Líbí se mi, jak je tu vše na jednom místě.

V knihovně mě zaujal samoobslužný pult, který je otevřený 24 hodin denně.

Něco takového jsem viděla poprvé a jak říkala paní knihovnice, nikdo už se nemůže vymlouvat, že nestihl vrátit knihy, protože byla knihovna zavřená," dodává 19 letá Aneta Veselá.

Já bych k tomu ještě přidala rodinnou atmosféru, která tady panuje. Právě to je totiž velkým plusem nejen ekonomické fakulty, ale celé Jihočeské univerzity. Vystihla to třídní učitelka maturantů Miroslava Petráková. „Rozhodně to není velkovýrobna studentů.

A i když nemá takové jméno jako Vysoká škola ekonomická v Praze nebo tradici jako Karlova univerzita, nabízí studentům kvalitní vzdělání od odborníků na slovo vzatých. Jak se říká, člověk může mít sebelepší vzdělání, ale až praxe ukáže, co v něm vlastně je."