Pane ministře, české ekonomice se daří. Jak jsou na tom jihočeské firmy? Co může udělat Ministerstvo průmyslu a obchodu pro jejich podporu?

Je příjemné konstatovat, že ekonomice se skutečně daří. Za loňský rok byl potvrzen růst ekonomiky o 4,3 %, to je nejvyšší nárůst za posledních osm let od předkrizového roku 2008. Je důležité, že za růstem stojí především domácí poptávka. To svědčí o pozitivní náladě v naší společnosti, a to je důležitější než momentální čísla. Co se týče jihočeských firem, mají podobné úspěchy i problémy jako všechny další. Máme tu řadu skutečně vynikajících strojírenských podniků, některé z nich musí řešit problémy spojené s propadem ruského trhu, kam se obecně český export snížil o třetinu, tedy například Kovosvit Sezimovo Ústí. V našem kraji je ale i celá řada firem, které jsou úspěšné v oblasti automobilového průmyslu. To je sektor, který má dispozice pro další růst.

A co můžeme udělat pro jejich podporu? Vedle aktivní podpory exportu je Ministerstvo průmyslu a obchodu ministerstvem, které jako jediné vyčerpalo sto procent z evropských peněz na investice v rámci Operačního programu Podnikání a investice. A jsme prvním ministerstvem, které v novém programovacím období vypsalo výzvy v Operačním programu Podnikání a investice pro konkurenceschopnost. Je v něm alokováno 4 331 062 617 euro, tedy nějakých 120 miliard korun, které získáme na rozvoj výzkumu a inovací, podporu podnikání a konkurenceschopnosti malých a středních podniků, rozvoj energetické infrastruktury či ICT. Přeji proto jihočeským podnikům, aby byly i v této oblasti úspěšné a investovaly…

A ještě jeden aspekt vnímám jako nesmírně pozitivní, a to je míra nezaměstnanosti, která je v našem kraji jedna z nejnižších v České republice. To je přece jasná známka toho, že se nám na jihu daří!

Jak vnímáte současnou uprchlickou krizi a její důsledky pro Evropskou unii včetně rizika zániku Schengenu?

Nemyslím, že úvahy o zániku volného pohybu osob by byly na programu den. Volného pohybu zboží a služeb by se případný konec Schengenské dohody netýkal, ale reálně musíme uvažovat minimálně o frontách na hranicích, což je v dnešním on-line obchodu a tlaku na rychlost dodávek zboží fatální omezení. Zvláště v našem příhraničním kraji s investicemi ze sousedních zemí jako je Bavorsko či Rakousko a s řadou osob, které za prací denně dojíždějí do těchto regionů. Ale myslím, že Evropa si tato rizika začíná uvědomovat a především že začíná jednat…

Jedním z hlavních jihočeských témat je dostavba Temelína. Jak vypadá jeho budoucnost? Z čeho budeme vyrábět elektrickou energii za dvacet let?

Odpověď dává vloni schválená státní energetická koncepce, která hovoří o postupném nahrazování uhelné energetiky energetikou jadernou, ta se bude v budoucnu podílet na energetickém mixu asi z padesáti procent, a obnovitelnými zdroji. Máme jeden z nejrobustnějších energetických mixů v Evropě s instalovaným výkonem 22 GW a spotřebou na úrovni 11 GW, čili nyní můžeme exportovat. To nám dopřává komfort dělat významná investiční rozhodnutí s rozvahou. Vnější okolnosti nás nutí řešit primárně další osud Jaderné elektrárny Dukovany, které může skončit životnost kolem roku 2035, ale Národní akční plán jaderné energetiky počítá i s rozvojem Temelína. Zatímco před několika lety se hovořilo primárně o dostavbě dvou bloků JETE, musím odpovědně říci, že vidím jako reálné řešení výstavbu jednoho bloku v Dukovanech a jednoho v Temelíně, kde je technická připravenost výstavby vynikající. Otázkou rozšíření Temelína tedy není, zda ano či ne, ale kdy a za jakých podmínek. To, co nyní řešíme, rozhodně není nedostatek dodavatelů, ale při současných světových cenách energií způsob financování takto náročné investice.