Veliké království má Jiří Větrovský ze společnosti E.ON Servisní v Českých Budějovicích. Ten je totiž vedoucím provozu plynu. Pod jeho samosprávu tak spadá nejen 2 600 kilometrů středotlakého (STL) a nízkotlakého (NTL) plynového potrubí ve městech a na vesnicích, ale i 700 kilometrů STL a NTL přípojek včetně velkého množství kilometrů vysokotlakých plynovodů a regulačních stanic.

V ulicích města můžou teď lidé potkávat speciální vozidlo společnosti E.ON Servisní. Co je to za vozidlo a k čemu slouží?

Každoročně provádíme kontrolu těsnosti plynovodů. Jedná se o plynovody středotlaké a nízkotlaké, které kontrolujeme, a tento speciální vůz nám tuto práci do značné míry usnadňuje a urychluje. Kdybychom to měli procházet pěšky, vyžádá si to velké zatížení na kapacitu lidí.

Celková síť těchto plynovodů, kterou máme, je totiž 2 600 kilometrů, z toho 2 200 kilometrů se podaří zkontrolovat díky tomuto speciálnímu vozu a zbylých 400 kilometrů se musí projít pěšky.

Kudy vede cesta zemního plynu, než se dostane ke spotřebiteli, který topí plynovým kotlem?

Distribuce plynu je velmi, velmi zdlouhavá.

Představte si, že plyn leží pod mořským dnem, vytěží se, očistí se od různých nežádoucích příměsí, natlakuje se v kompresních stanicích a vydá se na dlouhou cestu, někdy až tisíce kilometrů, než vůbec dorazí na pobřeží, a potom pokračuje dále, až k nám na hranice České republiky. Odtud se přepravní soustavou dostává na začátek naší distribuční soustavy.

Přes předávací stanice dále putuje do naší vysokotlaké plynovodní soustavy. Poté se přes vysokotlaké regulační stanice dostane do středotlakých a nízkotlakých plynovodů a odtud už putuje na hranici pozemků, kde mají jednotliví zákazníci hlavní uzávěry, případně středotlaké regulátory, a poté už plyn proudí ke spotřebičům konečných zákazníků.

V dnešní době už je spousta plynových potrubí plastových. Budou se i nadále vyměňovat ty původní ocelové plynovody za plastové?

Určitě. Výměna ocelových plynovodů na polyetylenové plynovody se dělá z toho důvodu, že ocelové plynovody podléhají korozi, proto se provádí diagnostika potrubí.

Při opravách na plynovodech se zjišťuje, v jaké kvalitě ty původní ocelové plynovody jsou, a v případě, že dosluhují, a jsou tak již zralé na výměnu, se mění právě za polyetylenové, které mají samozřejmě daleko delší životnost, nejsou náchylné na korozi a bludné proudy a lépe se s nimi pracuje.

Když praskne parovod nebo teplovod, tak to asi není tak vážné, jako když praskne plynovod…

K parovodům bych závady na plynovodech nepřirovnával, spíše k vodovodům. Když vám bude utíkat voda, tak vám vesměs nic nebezpečného nehrozí, ale když vám bude utíkat plyn, tak je to daleko větší riziko, daleko větší problém.

Největší problém je samozřejmě únik plynu do dutých prostor, kde se plyn nahromadí. Víme, že plyn je v určité koncentraci se vzduchem výbušný, a to je to velké nebezpečí. Tam se musí jednat opravdu rychle a rozvážně.

Jak se to řeší, když dojde k poruše plynovodu?

Vše záleží podle rozsahu poškození. Pokud je menšího rázu, tak u ocelových plynovodů to řešíme objímkou a navařením záplaty. Pokud je poškození většího rázu, musíme tento kus vyměnit. U plastových plynovodů je to jednodušší, tam to řešíme většinou stlačením (u menších dimenzí) plynovodů a výměnou potrubí.

V praxi to vypadá tak, že poškozený kus ocelového plynovodu odstavíme. Používáme na to speciální techniku, takzvané balonování. To spočívá v tom, že uzavřeme jen část potrubí, které potřebujeme pro opravu, a tím pádem nedojde k odstavení odběratelů a omezení jejich odběru. Jak jsem již uvedl dříve, poškozený plynovod opravíme buď pomocí záplaty, nebo výměnou za nový kus.