Pohledávky je možné vymáhat buď mimosoudní nebo soudní cestou. Při mimosoudním řešení je veškerá aktivita na věřiteli. Ten zjišťuje stav pohledávek, kontaktuje dlužníky, vyjednává s nimi, navrhuje dohody a způsoby splácení. Může postoupit věc advokátní kanceláři nebo agentuře, která se na vymáhání dluhů specializuje. Pohledávka se dá v současné době také prodat, avšak cena za ni zpravidla bývá výrazně nižší, než je její jmenovitá hodnota. Aby věřitel vůbec mohl vlastními silami nějakého výsledku dosáhnout, je nezbytným předpokladem vůle dlužníka komunikovat a dostát svému závazku. Takováto jednání mohou vyústit v písemné uznání závazku dlužníkem a případné přistoupení na splátkový kalendář. Věřiteli se tak zvyšují šance na uspokojení a dlužník získává více času a prostoru na řešení svých závazků. To vše je podmíněno seriózností dlužníka a jeho vůlí dostát svým závazkům.


Pokud dlužníci nereagují a nespolupracují, věřiteli nezbývá, než se obrátit se svým nárokem na soud. Ten je narozdíl od věřitele nositelem státní autority a jeho rozhodnutí je závazné a právně vymahatelné.


Jedním z často využívaných způsobů, jak se domoci svých pohledávek, je podání návrhu na vydání platebního rozkazu. V něm se uvede, o jaké pohledávky se jedná a na základě čeho vznikly. Tvrzení se musí doložit příslušnými důkazy, mezi nejdůležitější patří smlouva mezi věřitelem a dlužníkem, faktura za odběr zboží či služby a dále dodací list. Soud předložený návrh posoudí, a jestliže shledá, že zaplacení peněžité částky je dostatečně podložené a tvrzení věřitele jsou jednoznačná, vydá platební rozkaz.


Výhodou tohoto postupu je, že platební rozkaz je tak zvanou zkrácenou formou řízení a může být vydán i bez slyšení dlužníka. Rozhodnutí pak musí být dlužníkovi doručeno. Dlužník s platebním rozkazem nemusí souhlasit a může proti němu podat odpor. Platební rozkaz bude v takovém případě zrušen a soud nařídí ve věci jednání, v důsledku čehož pak pohledávka a její oprávněnost bude prokazována přímo v řízení před soudem. Jestliže dlužník odpor nepodá, dojde po uplynutí 15 denní lhůty k nabytí právní moci platebního rozkazu a věřiteli nic nebrání podat návrh na exekuci majetku dlužníka.


Na případné potíže se splácením pohledávek může věřitel pamatovat již v době vzniku obchodního vztahu. Smlouva uzavřená mezi ním a druhou stranou může obsahovat některý ze způsobů zajištění pohledávek. Může být použita například bankovní záruka, směnka nebo ručení dalších osob. Jako stimul ke včasnému placení služeb či zboží ze strany dlužníka slouží ujednání o úrocích či poplatcích z prodlení, smluvní pokutě, kauci a podobně. Dobu vymáhaní dluhu může zkrátit sjednání arbitrážní doložky ve smlouvě, která vyloučí z rozhodování běžný soud, místo něhož pak rozhoduje zvolený arbiter – rozhodce, jímž bývá zpravidla advokát či právník. Rozhodnutí rozhodce pak má účinky pravomocného rozsudku.