Optimálním řešením je vzájemná dohoda rodičů. Ve skutečnosti však k takovému řešení dochází zřídka. Převážnou většinu sporů o výživné u nás řeší soudy, přičemž individuální výši výživného stanoví soud rozsudkem.


Je logické, že s nárůstem cenové hladiny a s věkem dítěte se jeho potřeby zvyšují. Původní rozhodnutí soudu vychází z poměrů v době, kdy bylo vydáno. Pokud dojde k jejich změně, můžete se obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí nového.


V rámci soudního jednání budete muset prokázat, že existují důvody pro zvýšení výživného. To znamená, že své tvrzení doložíte například doklady o zaplacení výdajů na synovy aktivity. Soud si skutečnosti uvedené v návrhu na zvýšení výživného ověří také na základě vašeho výslechu.
V současném právním prostředí je sice možné stanovit průměrnou výši výživného, ale každý případ soud rozhoduje individuálně. Základním východiskem pro stanovení výše výživného jsou především skutečné potřeby dítěte a možnosti druhého rodiče, který výživné platí.


Soud bude zkoumat zejména majetkové a příjmové poměry povinného rodiče, jeho současný rodinný život a další skutečnosti podstatné pro novou výši výživného. Je však třeba upozornit, že soud může dojít i k opačnému závěru a výživné sníží. K tomu dojde, pokud druhý rodič prokáže dlouhodobé zhoršení finanční situace například kvůli nemoci nebo snížení příjmů.


Soud zhodnotí předložené důkazy a rozhodne o tom, jestli návrhu na zvýšení vyhoví. Pokud ano, stanoví zároveň povinnému rodiči novou výši výživného. Soud také může zjistit, že změna poměrů již trvá delší dobu a je oprávněn rozhodnout o přiznání vyššího výživného zpětně, u nezletilých dětí až za tři roky dozadu.


Pokud soud uzná, že druhý rodič má dostatečné finanční kapacity, nemusí stanovit výživné pouze s ohledem na běžné potřeby. Kromě základních vyživovacích potřeb může do výživného zahrnout také úspory na budoucnost dítěte.


V praxi je poměrně běžná situace, kdy jeden z rodičů podniká a vykazuje dlouhodobě z podnikání ztrátu. V řízení o výživném se snaží využívat této ztráty, ačkoliv jeho společnost má značný majetek a sám jezdí v luxusním voze.


I s takovými případy si dnes již soudy běžně poradí, neboť na určení výše výživného nemají vliv jen běžné příjmy, nýbrž i celková majetková situace povinného rodiče. Soud může zcela pominout běžné příjmy podnikajícího rodiče a určit výživné pouze na základě hodnoty vlastněného majetku. V odůvodněných případech může dojít i ke znaleckému ocenění vlastního podniku.