Sadbu zhruba deseti tisíc řízků proutků kanadského topolu si přivezli Všemysličtí v roce 1996 od rakouských sousedů, kteří mají s pěstováním dřevin, určených pro výrobu ekologické energie při spalování v kotlích na biomasu, letité dobré zkušenosti.


„První sadbou jsme osázeli necelý hektar na jednom připraveném pozemku v Neznašově. Nejdřív to zhruba čtyři až pět let rostlo, pak jsme celé stromky uřízli zhruba třicet centimetrů nad zemí. Koncem zimy na nich vždycky vyrazí několik nových prutů, které po roce ostříháme a prodáme,“ uvedl všemyslický starosta Jan Čihovský.


Za jeden 21 až 23 centimetrů dlouhý řízek si obec účtuje čtyři koruny, cenu celého prutu vypočítá podle toho, jak je dlouhý. Obecně však řízek, který si kupec udělá z prutu sám, vyjde zhruba o korunu levněji než koupě hotového řízku.


Přitom počet prutů a jejich délka je závislá především na dostatku vláhy. Proto se ve Všemyslicích mohli radovat z nejdelších přírůstků těchto rychlerostoucích stromů v povodňovém roce 2002 – zatímco běžně jim narostou pruty průměrně dlouhé kolem dvou metrů, před pěti lety zaznamenali průměrné přírůstky 3,5 metru.


Jenže v Neznašově měli štěstí, že jejich topoly už byly za povodní dostatečně silné, aby uměly nadbytek vody zužitkovat. Například ve Dřítni na Českobudějovicku naopak povodeň slibně rostoucí topolovou plantáž zdevastovala. „První kus topolů jsme sklidili letos poprvé, protože kvůli povodním se nám původní sadba moc nepovedla,“ potvrdil dříteňský starosta Karel Lukáš.


Ačkoli pěstováním vlastních porostů kanadských topolů se dnes už může chlubit celá řada jihočeských obcí, prodávat je mohou pouze v Neznašově. Získat registraci na prodej jejich sadby není snadné. „Abychom mohli sadbu dovážet, pěstovat a prodávat, musel jsem složit zkoušky u Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v pražském Motole,“ podotkl starosta Čihovský, podle něhož lze tuto zkoušku přirovnat k testům v autoškole.


Jihočeské obce v posledních letech usilují o rozšíření ekologických zdrojů vytápění, které je nejen šetrné k životnímu prostředí, ale v kotlích na biomasu lze zpracovat i odpad z obecních lesů, ze stromů okolo cest, polomy či slámu. Například v Dřítni dnes stíhají dvě ekologické kotelny vytápět kromě obecních budov i všechny byty ve vícepodlažních domech a část rodinných domů.


„Teď potřebujeme rozšířit topení na další lokality pro více než třicet dalších rodinných domů. Proto sháníme dotace ze státních nebo evropských zdrojů, ale zatím nemůžeme žádné najít,“ řekl starosta Lukáš.


Problém vysokých vstupních investic do ekologického topení a nedostatečná podpora státu v této oblasti trápí všechny obce. „Když jsme mezi prvními v regionu s ekologickou kotelnou začínali, říkali jsme si, že dostaneme stejnou podporu jako mají v Rakousku. Jenže nic takového u nás dosud nefunguje. Stát musí jasně říct, co bude podporovat a co ne,“ míní starosta Josef Jan ze Svatého Jana nad Malší na Českobudějovicku.


„Souhlasím s tím, že obcím chybí větší podpora státu, aby mohly využívat obnovitelné zdroje energie ve svých zařízeních. Pokud chce Česká republika dostát svému závazku, že bude do roku 2010 krýt šest procent primární energie z obnovitelných zdrojů, musí stát urychleně nabídnout obcím větší finanční podporu,“ řekla ředitelka českobudějovického poradenského střediska Energy Centre Ivana Klobušníková.